Pravděpodobně jste i v českých médiích zaznamenali zprávu, že Norsko prohrálo u Evropského soudu pro lidská práva v případu Strand Lobben vs. Norway. Jak informuje např. web irozhlas: „Evropský soud pro lidská práva vynesl verdikt ve stěžejním případu týkajícím se ženy, které norské úřady odebraly syna a následně ji zbavily rodičovských práv a povolily adopci. Norové podle soudu porušili právo na soukromý a rodinný život a rozhodli na základě „omezených důkazů“. Rozsudek dlouho očekávaly také zahraniční vlády včetně té české. Precedentní totiž může být v kauze Evy Michalákové, které norský Barnevernet odebral syny v roce 2011.“ Zkráceně šlo o to, že matce necelý měsíc po porodu odebrali syna, toho následně prakticky nemohla vídat, až došlo k nucené adopci pěstounům, a to ačkoliv matka v té době měla ještě dceru a bylo konstatováno, že je bezproblémová.
Většina norských médií na rozsudek reagovala ostře, i norský velvyslanec v ČR tvrdil, jak země bere rozsudek vážně. Když jsem ale tohle četl, dostal jsem záchvat smíchu. Norsko totiž rozsudek bere vážně asi tak, že matce vyplatí peníze a ačkoliv má v rozsudku, že mají být umožněny návštěvy syna a opětovné otevření případu, když jej šla pozdravit do školy, dostala na 6 měsíců přísný zákaz styku. A není to ani první případ, kdy Norsko nerespektovalo rozsudek štrasburského soudu a něco jiného říkalo a dělalo!
Už v roce 1996 v případu Adele Johansen v. Norway bylo prohlášeno, že matce nikdy nemělo být dítě odebráno, poprvé dceru ale mohla vidět až po třech letech a šlo skutečně jen o krátkou návštěvu. Podobné je to i s případem Jansen v. Norway, kdy rodina chtěla aspoň občas vidět (právem) odebranou dceru, Norsko ale dalo vysouzené peníze a návštěvy se stejně nekonají, a to už je rok od rozsudku.
Připadá Vám to jako skandál? Upřímně, mě až tolik ne. Zhruba od roku 2010 totiž řeším postupy českých soudů v opatrovnických kauzách, posledních pět let i ty norské, k nimž mě přivedl případ Evy Michalákové, která mě právě na základě předchozí práce v oblasti oslovila o pomoc. Jsem už proto zvyklý na ledasco. Inspirovalo mě to ale k sepsání několika největších skandálů, co se okolo Barnevernetu (BV) už odehrály.
Alarmující počty případů u Evropského soudu pro lidská práva
Četli jste blog Chtějí si Norové koupit úspěch u soudu ve Štrasburku? Tam jsem psal o tom, že ESLP řeší neskutečných 26 případů spojených s praktikami barnevernetu, mezi lety 2016 – 2018 přitom alespoň sedmičlenný dohromady řešil 28 případů. Už jsem se podíval i na konkrétní případy, jsou to předně kauzy týkající se omezení návštěvních práv, kdy rodiče mohou vidět dítě jen pár hodin ročně (např. K.E. and A.K. v. Norway, E.M. and T.A. v. Norway, M.F. v. Norway, O.S. v. Norway, R.O. v. Norway či D.R. v. Norway) a pak nucené adopce dětí pěstounům (např. M.A. and M.A. v. Norway, S.S. and J.H. v. Norway, Terje PEDERSEN and others against Norway či M.L. v. Norway, F.Z. v. Norway), zájemcům mohu poslat seznam.
Kritika od Rady Evropy a EU
Víte o tom, že si Norsko vysloužilo i hodně negativní rezoluci od Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE)? V roce 2018 přijatá rezoluce k tématu „Hledání rovnováhy mezi nejlepším zájmem dětí a potřebou držet rodiny pohromadě“ (Striking a balance between the best interest of the child and the need to keep families together) je sice neadresná, aby se mohla vztahovat ke všem 47 zemím Rady Evropy, je k ní ale zveřejněná i důvodová zpráva a co zpravodaje vedlo k tomu rezoluci předložit – a zde už slovo „Norsko“ najdete 20x a „Barnevernet“ 11x, protože se prakticky vše dělalo na případu Norska jako ukázce toho nejkontroverznějšího.
Mj. je kritizováno, že BV bere min. 80 % dětí z rodin bez varování v akutním režimu, konkrétně se to v roce 2017 týkalo 1 342 dětí. Následně je u 90 % případů potvrzena důvodnost odebrání a čeká se na první regulérní soud, který přijde tak za další 3 – 4 měsíce. U něj je také v 90 % potvrzena důvodnost odběru. K rodičům je pak navráceno jen zhruba 50 – 60 % takto odebraných dětí. Kritizují také praxi rozdělování sourozenců (6 z 10 rozděleno) a následné obrovsky omezené návštěvy rodičů dětí v pěstounské péči a v institucích (zhruba 2 hodiny 2x ročně pod dohledem), kdy u malých dětí to často vede k nucené adopci pěstounům.
Co se týče EU, tak se Barnevernet stal oficiálním tématem k jednání pro delegaci EU-Norsko už někdy v roce 2017, kdy se to probíralo na 33. meziparlamentním setkání. Téma tam prezentovali předně Poláci. Že se to na jednání dostalo bylo v oficiální tiskové zprávě Parlamentu zdůvodněno znepokojením, kolik proti Barnevernetu přišlo od občanů EU petic.
Pedofilní psychiatr a petice skutečných expertů
Případům norské sociální služby Barnevernet se věnovalo už mnoho světových médií, německá Deutsche Welle s titulkem Child services under fire („Sociální služba pod palbou“), australská SBS Dataline s Norway ́s stolen children (Norskem ukradené děti), francouzská TV Arte s dokumentem Norway, families torn apart (Norsko, roztrhané rodiny) nebo také britská BBC s příspěvkem Parents Against the State (Rodiče proti státu). Nezávislý dokument s názvem Děti státu uvedla i Česká televize.
Suverénně největší ohlas vyvolala ale BBC, která si ve svém druhém dokumentu posvítila na další skandál. Konkrétně totiž informovali o vysoce postaveném dětském psychiatru Barnevernetu, u něhož policie objevila přes 200 000 fotek s dětskou pornografií a přes 4 000 hodin nejtvrdšího dětského porna, jaké si jen lze představit. Například na jedné nahrávce bylo zachyceno i znásilňování kojenců dospělými muži nebo opakované nucení malých chlapců k vzájemnému orálnímu sexu. Během procesu se dotyčný přiznal, že si tento zcela zakázaný obsah stahuje už 20 let, ale údajně se žádného dítěte nedotkl, tak je přeci nevinný! Dostal pouhých 22 měsíců a po návratu z vězení mu BV bez problémů vrátí jeho dvě děti z náhradního mateřství.
Toto je dobré dát do kontextu petice více než 200 norských odborníků – psychologů, právníků, dětských lékařů, učitelů, bývalých spolupracovníků Barnevernetu apod., kteří sami hlasitě protestovali proti tomu, jak je v některých případech interpretován údajný nejlepší zájem dětí...
Novináři na koberečku
Ano, kritika Norska je skutečně velká i přímo v norských médiích. A to tak, že už se pořádají nátlakové akce na novináře (oficiálně „debata“...), kde se jim vysvětluje, že informují jednostranně, ničí pozitivní obraz Barnevernetu, svou kritikou stigmatizují děti i pracovníky s extrémně náročnou prací a celkově nerozumí jemným nuancím v případech. Novinář deníku Dagbladet Asle Hansen, který třeba psal o tom, jak se z některých dětí v norských dětských domovech stávají závislí na drogách, ale zcela klidně odpovídá: „Rád bych psal o pozitivních případech, ale když 15 z 29 institucí pro děti porušuje právo, tak o tom musíme napsat.“
Osobně bych k tomu dodal, že je jasné, že si lidé budou pamatovat spíš případy jako je „Skleněná dívka Ida“, kde 15letou dívku odebrali proti její vůli matce a následně ji minimálně 87x v sedmi různých ústavech vystavili násilí, nejméně 24x jí nasadili pouta, 8x dali na samotku, až se nejméně 40x pokusila o sebevraždu, předávkovala se léky nebo si jinak ubližovala, kdy mimo jiné i polykala sklo. A je to jednoduché, takto neskutečná selhání péče, navíc v zemi, kde i jen za pár pohlavků dítěti můžete jít na několik měsíců do vězení, prostě nemůže zachránit ani 50 pochvalných případů, jak Barnevernet někomu pomohl.
Totální izolace dětí, co chtějí zpátky k rodičům
A když jsem u dětí v institucích, kdy hororových příběhů jsou norská média skutečně plná, nemůžu nezmínit jeden aktuální skandál, který vyšel na povrch až teď po rozsudku ESLP v případě Strand Lobben. V Norsku je nemalá část dětí, které si přejí vrátit se k rodičům. Takové děti ale Barnevernet izoluje na opuštěných místech pod neustálým dohledem sociálních pracovníků nebo někde v chatce v lese – zcela samotné, bez internetu a telefonu. Asi aby neventilovaly své zkušenosti na sociálních sítích a ještě se s rodiči nekontaktovaly. Takto třeba drželi 3,5 měsíce Karoline, která se o této praxi rozhodla promluvit jako první, protože už jí je 18. Nejmladšímu dítěti, které zde drží, je dokonce prý pouhých šest let. Některé jsou izolované i roky.
Zajímavé je pozorovat reakci vlády na toto odhalení. Nebudu dlouho napínat, ministr pro děti nabídl 307 milionů na rozšíření kapacit norských dětských domovů, aby se tyto věci dále neděly... Další peníze, nic víc. Takováto reakce zřejmě naštvala i samotné norské novináře, protože pár dní na to přišli se zjištěním, kolik stát za ty izolace dětí zaplatil (proplácí se to jako služba externím firmám, smlouvy jsou dohledatelné) a zjistili, že za roky 2017 – 2018 to bylo už 650 milionů NOK, tedy 2x tolik. Docela jsem zvědavý, jak tohle bude pokračovat a jestli se cokoliv změní. Vypadá to totiž na další korupční skandál, jako prokázal už Vista report - audit zadaný přímo norskou vládou, o čemž jsem psal v roce 2016.
Kolik zaplatil Barnevernet v jednotlivých částech Norska za izolace dětí na opuštěných místech. (https://www.vg.no/spesial/2019/enetiltak-millionene/)
Nevzdělaní pracovníci – naprosto žádné požadavky pro přijetí, jen 8 % má magisterský titul
V norských médiích se nyní i dočítáme, jak sociální pracovníci ani nejsou na facebooku, protože tam dochází k jejich šikaně. A co víc, dokonce se po letech poslouchání, jak jsou pracovníci BV jen profesionálové, a tak ví, co při odběrech dětí dělají apod., v hlavních norských médií přímo od šéfky Ředitelství pro děti, mladistvé a rodinu Mari Trommald dozvídáme, že si moc přeje, aby do deseti let mělo vysokoškolský titul 80 % pracovníků místo současných 8 %! Ba co víc, tato dáma přiznala, že momentálně pro přijetí pracovníka nemají naprosto žádné požadavky, stačí mít o práci „sociální pracovnice“ zájem, ani základní znalosti práva mít nemusíte.
Pak se ani člověk nediví, že už bylo různou měrou potrestáno 42 pracovníků Barnevernetu, protože dopustili, aby bylo u pěstounů těžce zneužito 52 dětí. Bezmezně jim totiž věřili a jejich práci nekontrolovali! Ignorovali hlášení dětí a ve dvou případech se prokázalo, že je ani nezaprotokolovali. O těchto už padlých rozsudcích napsal norský deník Aftenposten, který odkázal na jednu studii, norské orgány statistiky o "zneužívání dětí pěstouny" nevedou.
Pobočka norského Barnevernetu v Larviku hledala v roce 2014 nové zaměstnance např. přes tyto inzeráty. (http://denikreferendum.cz/clanek/19415-chcete-zabavnou-a-vzrusujici-praci-v-barnevernetu)
Ruská propaganda?
A největším skandálem je, že to, co jsem výše popsal, vůbec není nějaká ruská propaganda, jak se stále (nezřídka Norskem placení) zastánci Barnevernetu lidem snaží namluvit, když někdo BV jen nechválí, ale zprávy nezávislých institucí (Rada Evropy, Štrasburský soud, delegace a výbory EU, kterých ani nejsem členem...), vědecké články a studie z norských univerzit, audity norské vlády, a pak články přímo z hlavních norských médií, která přeci pracují mnohem objektivněji a po všech stránkách lépe, než ta česká...
Není toho málo a skutečně zdaleka to není vše, už proto, že jsem se podrobněji nevěnoval některému z mnoha desítek případů, k nimž mám od rodičů dokumenty. Byl bych rád, kdybyste si na tyto fakta vzpomněli, až zase někde uvidíte norské velvyslance říkat, jak změnu svého systému berou vážně, respektují rozsudky mezinárodních soudů apod. Neberou. Bohužel pro rodiny v Norsku.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Související blogy:
Děsivé norské statistiky o odebírání dětí bez varování
https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492982
BBC: Takový normální úchyl z Barnevernetu
https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674769
Kvůli jednání Barnevernetu získala Norka v Polsku azyl!
