A propo: A péče o dítě a jeho výchova - jak si toho "finančně" i morálně váží a oceňuje rodič platící výživné? Dá se to vůbec ocenit, nacenit?.......

Uf, jak začít? Článek má totiž meziřádky. Je bohatý na myšlenkové pochody. Co mě ale "přidusilo" je tvrzení: že výživné by děti nemělo zároveň příliš rozmazlovat. Přemýšlím, co k tomu napsat, neb to je taková békovina! Přemýšlím, co tím chtěl autor vlastně říct. Že jako utneme dětem tipec a šup sem pro ně jen existenční minimum - když to nafouknu, aby nebylo dítě rozmazlené? Díky bohu, že takovou békovinu soud nezohledňuje, nýbrž naopak: že dítě má nárok na stejný životní standard jako jeho rodiče. Určování výživného, či snižování nebo pak zvyšování, není jednoznačná a jednoduchá záležitost. Tak jak nesouhlasím s ženami, které se snaží tatínky oškubat, stejně tak i opačně, přesto říkám, že i kdyby bylo výživné určeno na 50 tisíc měsíčně a rodič, který tuto částku pobírá a rozumně nad ní uvažuje, tak není 50 tis. PRO DÍTĚ ani moc ani málo. Protože podle mě to nejsou peníze jen ve smyslu výživného, ale celkově pro život toho dítěte! Na jeho budoucnost ve VŠECH SMĚRECH. A to má mít jako nějakou hranici??? Máme snad dítěti zajišťovat život a budoucnost jen do výše alimentů? A když si ještě rýpnu - jen do takové výše, aby ho to náhodou nerozmazlilo? Já se tady fakt směji nad mentální jednoduchostí tohoto výroku.  Možná by bylo zajímavé vědět, zda autor článku má děti a jaký k nim má vztah jako otec - zda by pro ně udělal první poslední i nad rámec výživného, nebo se držel hranice a víc nedá ani za zlaté nic. Zajímavá pro odpověď by mohla být i celková otázka: zda takto "ohraničeně" uvažují jen otcové rozvedení a platiči výživného, nebo i otcové ve funkční rodině - myslím takto omezeně, ve smyslu hranice, ne omezenosti - abychom si rozuměli. Je samozřejmé, že "finančně" uvažuje každý, ale myslím si, že opravdu jinak uvažuje rodič, který platí výživné a jinak ten z úplné rodiny, kde jsou peníze na jedné hromádce od dvou lidí a rozvedený rodič má jen jednu hromádku a na všechno. Ale přesto - rozmazlenost dítěte???

Ziji sama se dvema syny. Otec nas opustil po jeho nevere, kdy jeho kolegyne otehotnela.

Pece je na me, sama pracuji a jedno dite bylo dost male. Veskere vyboceni z normal jako je nemoc mi celkem komplikuje zivot.

Otec ma dalsi dite a jeste jedno dite z minuleho vztahu. Zajimalo by me, jake by mu zde muzi dali vyzivne, s platem 100K. 4 deti, o dve se nestrara celkem vubec, ma praci, kdy je pryc I o vikendy.

Jinak tedy naschvaly nedelam, styk mame dohodou, nechtel se k nicemu upsat.V realu to vypchazi na cca 2-3 dny mesicne. Zbytek je na me.

Jano Černá, víte, on by náš systém (a stejně tak i každý rodič i kdokoli jiný) měl usilovat o to, aby podíl rodičů na výchově a péči o dítě bylo co nejblíže k 50 % : 50%; měl by usilovat o to, aby se OBA rodiče podíleli co možná nejvíce stejnou měrou jak na péči samotné, tak i na finančním zabezpečením péče o dítě. Až teprve, kdyby to nebylo možné, nebo jeden rodič toto odmítal, má stanovit přiměřené výživné. Samozřejmě, že má svou roli výživné i v případě stejné péče oběma rodiči, nicméně tady už se pak nejedná o tak závažný problém, ani ta výše případného výživného pak není velká (pouze zohledňuje skutečnost, kdy jeden rodič má výrazně vyšší příjem než druhý z rodičů).

A ve vašem případě:

Pokud o péči o děti otec stojí, a přesto je mu to znemožněno, pak bych Vám nepřiznal žádné výživné, ať platí, kolik sám otec uzná za vhodné.

Pokud o děti nestojí, pokud mu vyhovuje tento nerovný podíl na péči, pak ať platí. Kolik, to by mělo záviset nejen od jeho příjmu, ale taky od Vašeho příjmu a také by to mělo zohledňovat jeho podíl na péči. Myslím tak 4000 Kč na dítě by mohlo stačit.

Když to tady tak čtu, tak jsem šťastná, že jsme se i jako nesezdaný pár dokázali v pohodě domluvit na péči o dítě (tuším, že se jí říká společná? Táta má právo kdykoliv si dítě vzít, pokud to nebrání škole, má chuť a volno a zavolá alespoň 10 minut před příchodem do bytu, od kterého má klíče, má kopie všech dokumentů o dítěti, přehled o škole...). Alimenty jsme společně vypočítali pomocí nástroje "spravedlivá kalkulačka" a zatím žádný problém. Ale možná je to tím, že otci po zaplacení alimentů zůstává ještě jedenadvaceti násobek životního minima. 

Jano, děkuji Vám za to, že "jste".

Proč jsou české zpotvořené tabulky výživného oproti rakouskému vzoru špatné?

1. Výživné má v Rakousku svou horní hranici. Za nemravné je zpravidla považováno výživné, které tvoří více než 2,5–násobek obvyklého výživného.

2. Procentní sazba se v Rakousku na každé dítě snižuje v závislosti na počtu dalších vyživovaných dětí.

3. Rodiči, který platí výživné, musí zůstat tzv. existenční minimum (v Rakousku 650 EUR měsíčně), a to i za cenu snížení výživného.

Více na http://www.vyzivne.info/tabulky.html

Díky Aleši, jen Vás chci poprosit o nějaký funkční odkaz na zdroj. Tento nefunguje. Tom

Ty částky jsou skutečně vysoké. Jenže: platí zásada (obecná, pro VIPy není odlišná), že ke snížení příjmů, které povinný způsobil úmyslně se nepřihlíží. Je nesporné, že snížení příjmů si pan Kmoníček způsobil úmyslně. (JInak: že kdyby chtěl, mohl mít příjmy původní, nebo jim blízké.)

Jenže práce diplomatů a zaměstnanců MZV je potřeba chápat v kontextu.

Přesnou statistiku těžko získat, ale z příběhů, které jsem za život slyšel, mám dojem, že výživné na děti již dávno nemá ten primární význam ekonomické podpory dítěte, ale pouze biče, příliš často šlehajícího jen jedním směrem.

Vinny jsou nejen soudy, ale i všeobecně pokřivená morálka.

Mám obavy, že jste slyšel ty příběhy většinou v mužské verzi...protože i podle statistik (tedy ne jednotlivých názorů, ale podle tvrdých čísel) se rozvedeným rodinám, ve kterých zůstane dítě (děti) ve většině případů životní roveň snižuje a těm partnerům, kteří dítě v péči nemají, se zvyšuje. Což nic neměnní na tom, že jsou ženy-krávy, co omezují otci styk s dítětem, a muži-volové, co neplatí výživné nebo zatajují nemalou část svých příjmů, aby platit tolik nemuseli. Řešení není na soudech, ale jedině na lidech: partnera si vybírat odpovědně a nerozvádět se kvůli hovadinám.

Rozhořela se tu diskuze zúčastněných, naštěstí tyto zkušenosti nemám, jen bych k tomu Kmoníčkovi chtěl dodat, pokud tedy mohu věřit zprávám, že snad soud měl od jeho zaměstnavatele relevantní informace o výši jeho příjmů i jeho životních nákladů. Je-li tedy pravdou, že chtěl snížit alimenty z 30 na 10 tisíc a zároveň sám obýval byt za téměř 20-titisícové nájemné, potom mi soudní nesouhlas s úpravou alimentů přijde rozumný...

Problém je podle mně v tom, že, pakliže se rodiče rozvedou, dítě zůstane matce, otci je stanoveno výživné. Až potud je to v pořádku Jenže, pokud si žena najde jiného partnera, který s ní žije ve společné domácnosti,nebo se provdá, její nový partner pobírá třeba dosti vysoký plat, žena má svůj plat a ještě výživné. Zatímco rozvedený otec má problém založit si novou rodinu, protože když se mu od platu odečte výživné je v situaci kdy by novou rodinu nedokázal uživit. Podobnou situaci jsem zažila u kamaráda. Manželka ho dlouhodobě podváděla a ne s jedním mužem. když se rto dozvěděl, požádal o rozvod. Určili mu výživné takové, že mu zbylo sotva na skromné živobytí. Děti mu ta satorie nechce dávat soudí se s ní už tři roky, dávno má bohatého chlapa je vysmátá a kamarád skončil u psychiatra, protože tuhle situaci už nedával

Paní Vladimíro, ne, že bych s Vámi 100%ně souhlasil, ale dal jsem Vám "+", protože cítím, že jste si diskriminac (otců) v opatrovnictví vědoma. Pakliže se rodiče rozvedou, dítě zůstane matce, otci je stanoveno výživné - to je v pořádku jen tehdy, pokud se na tom oba rodiče shodnou a současně pokud to výživné je vyměřeno spravedlivě. Pokud jsou oba dobrými rodiči, pokud oba chtějí pečovat o dítě a pokud jsou toho schopní, pak nesmí být jiná možnost než nastolit střídavou péči. Je OSTUDOU společnosti (soudů, OSPODů, ministerstva, ....) že to takhle ještě mnohdy nefunguje.

Na http://www.kdejsitato.cz/vyzivne/spravedliva-kalkulacka-vyzivneho.html 

je spravedlivá kalkulačka výživného - zajišťuje právě stejnou životní úroveň dítěte i rodiče. Těch jeho navrhovaných 10 000 Kč na 2 děti by bylo +- spravedlivá výše.

Stydím se za naši společnost.

Nechápu, proč mínus. S čím nesouhlasíte ?