Po rozvodu spolu lidé většinou do stejné postele nezamíří

Po těžkém rozvodu se žena k muži nebude dál chovat jako zamilovaná šestnácka a nebude mu prát, žehlit ani vařit. Reálně se muž jen prohne na výživném a soudních poplatcích. Odchod z EU není ničím jiným než těžkým rozvodem...

Nedávno jsme jeli spolu s Nigelem Faragem autem na letiště. Prozradil mi recept svého úspěchu. Mluvit jednoduše, věci opakovat a učit se od protivníků. A tak jsem si řekl, že využiji Nigelových rad a začnu se učit od něho. Uvidíme, co se stane. V každém případě to bude skutečná výzva.

Zásada první – i kapitalisté mají pravdu

Hospodářská komora ČR, Svaz dopravy a průmyslu a rovněž předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček mají jasno. Vystoupení z Evropské unie by pro naši zemi mělo katastrofální následky. A už slyším ty argumenty v diskusi. Ale to jsou přeci ti podnikatelé, kapitalisté a ti se budou mít vždy dobře. Možná ano, možná ne. Chápu, že pro toho, kdo nikdy nepodnikal, bude jednoduší tvrdit, že se nic nestane.

EU je svým způsobem VIP klub, do kterého se chce dostat řada států. Je třeba si říci na rovinu, že případný czexit by znamenal řádově stovky tisíc nových nezaměstnaných, protože hodně společností by převedlo výrobu do jiných zemí a nastal by silný ekonomický propad. Státy Evropské unie jsou pro nás klíčovými hospodářskými partnery a na našem zahraničním obchodu se podílejí z 84 %.

Nebo si opravdu někdo myslí, že Čína a Rusko ten výpadek poptávky nahradí?

Zásada druhá – rozvodem výhody

Kdo tvrdí, že hlavní unijní výhody, tedy volný pohyb lidí, zboží a kapitálu, by nám automaticky zůstaly i po vystoupení z Evropské unie, lže nebo je extrémně naivní. Stejně, jako by lhal každý, kdo by tvrdil, že po těžkém rozvodu se žena k muži bude dál chovat jako zamilovaná šestnácka, bude s ním spát, postará se o domácnost, o děti a navíc jen tak zmizí všechny původní problémy. Kdo zažil rozvod, musí se teď hodně nahlas smát.

Je kriticky důležité si uvědomit, že jsme malá země uprostřed Evropy silně závislá na exportu. Nemůžeme si dovolit takový hazard jako dobrovolné vzdání se velké části našich trhů. Varování odborníků z institucí, které zastupují největší hráče na českém podnikatelském trhu, a kteří uzavírají miliardové obchody a dávají tak práci statisícům lidí, by pro nás mělo být alarmující. Kdo prosazuje náš odchod z Unie, škodí zájmům České republiky a ohrožuje životní úroveň všech včetně důchodců a dětí.

Zásada třetí – poučme se z historie

Jedno latinské přísloví zní „historia magistra vitae“, čili měli bychom se poučovat z dějin a neopakovat staré chyby. V roce 1918 vzniklo místo Rakouska-Uherska šest nástupnických států včetně Československa. Na území českých zemí tehdy bylo soustředěno zhruba 60 % celého průmyslu bývalé monarchie a výchozí pozice tak byla mnohem lepší a pro osamostatnění výrazně vhodnější, než bychom měli teď. Jenomže nastal problém, když tyto země neuzavřely dohody o volném obchodu, naopak svá území chránily poměrně vysokými celními sazbami a my tak neměli kam vyvážet.

Tento handicap se naplno projevil v době světové hospodářské krize v třicátých letech minulého století, kdy výkon naší ekonomiky poklesl v letech 1929 – 33 o 40 % a počet nezaměstnaných dosáhl 1,3 milionů. Proč na tuto smutnou zkušenost zapomínáme či ji bagatelizujeme? Něco jako světová ekonomická krize opět může nastat (vzpomeňme na roky 2007 – 2009) a je to reálnější než nějaká velká přírodní katastrofa. A určitě se jí čelí lépe při spolupráci s okolními státy než samostatně.

Zásada čtvrtá – Češi nejsou zoufalci

Vystoupit z EU bez toho, aniž bychom se nepokusili o její reformu, by však byla absolutní zoufalost a neprokázali bychom se jako sebevědomý národ schopný uhájit svou pozici, ale jen jako z boje utíkající zoufalci. A to lidé v Česku rozhodně nejsou. 

Jsme u všech jednání a vše můžeme ovlivnit. Proč poloviční Slováci neříkají, že je v Bruselu vždy přehlasovali? Protože ví, že to není pravda. Když se jim něco nelíbí, tak si domluví výjimku nebo ovlivní legislativní proces od začátku tak, aby jim vyhovoval. Možná je proto potřeba připomenout, že pokud budeme mít kvalitní politiky, můžeme prosadit v EU to, co chceme. Jsme to přímo my, kdo to má vše v rukách. 

Pojďme proto jednou jen neremcat a uvědomit si, co skutečně máme. Osobně jsem stále optimista a soustředím se raději na ty pozitivní přínosy, kterých je opravdu hodně. Třeba v tomto článku jsem nějaké sepsal: Deset důvodů, proč zůstat v EU. 

Možná vás napadnou i další a napíšete mi je do diskuse.

Nebo ne a budete mi zde jen nadávat.

Tak i tak se na tu diskusi těším. 

Přeji hezký den a veselou mysl!