Trapný a lživý komentář Bohumila Doležala o kauze norských dětí

Když chce někdo začít komentovat nějakou událost, taky by měl udělat jednu zásadní věc, ověřit si fakta. Aneb přináším Vám reakci na článek Bohumila Doležala o norské kauze, který na webu "Svobodné fórum" odmítli zveřejnit.... 

Když chce někdo začít komentovat nějakou událost, taky by měl udělat jednu zásadní věc, ověřit si fakta. Je smutné, že právě v hodnocení kauzy dětí paní Evy Michalákové ve článku Norská kauza rozpoutala divokou nacionalistickou štvanici to samotný komentátorský guru Bohumil Doležal neudělal. Ve svém komentáři zveřejněném na webu Svobodného fóra píše, že děti paní Michalákové jí byly norskými úřady odebrány právem. To je ovšem jedna z mnoha lží, kterou nelze nechat bez odezvy.

Existují dokumenty, jako jsou Úmluva o právech dítěte a obecně mezinárodní právo. A ty norskou stranou evidentně porušeny byly. Tamní úřady zbavily paní Michalákovou rodičovských práv ke staršímu synovi a mladšího daly rovnou k adopci současným pěstounům. Norové tak rozhodly o občanech České republiky bez konzultace s českou stranou, aniž by se je pokusili umístit do biologické rodiny (děti mají trvalé bydliště v Hodoníně), což je hrubé porušení mezinárodního práva a naše země by na to měla adekvátně reagovat. Nechápu, proč se pan Doležal pouští do hodnocení této záležitosti, aniž se seznámil s podrobnostmi.

Není to pro mě žádná nacionalistická štvanice, jestliže jsou bráněny české děti před únosem. Podezření, že děti paní Michalákové byly sexuálně zneužívány, policejní vyšetřování jednoznačně vyvrátilo. Matka obou chlapců řádně pracuje v tamní mateřské škole, nijak neporušuje zákon, tak nevidím jediný důvod k tomu, aby jí synové nebyli vráceni. Odebrání dětí rodičům je mimořádně závažná událost, která je legitimní jen v mimořádných případech. A tento to rozhodně není! 

Za mimořádně nechutné pak považuji srovnání kauzy dětí paní Michalákové s tzv. hilsneriádou, kdy více než před sto lety byla nedaleko Polné zavražděna mladá dívka Anežka Hrůzová. V tomto případě byla vůči Židům neprávem rozpoutaná hysterie. A to kvůli tomu, že z vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner, kterému však nebyl tento čin dokázán. To samozřejmě odsuzuji, ale v žádném případě se nedá udělat paralela s kauzou Evy Michalákové.

Jenomže já pouze kritizuji konkrétní čin a to odebrání dětí norskými úřady a nevyvolávám tím přece nenávist vůči všem Norům jako národu. Naopak mám mezi nimi skvělé přátelé včetně politiků, kteří sami uznávají, že jejich systém péče o děti a praxe Barnevernetu jsou nepřijatelné. A po květnových demonstracích se i v samotném Norsku rozpoutala v tamních médiích a společnosti obrovská diskuse o tamním systému odebírání dětí. Důkazem toho je i fakt, že se mnohá města rozhodla prověřit podezřelé praktiky Barnevernetu.

Bohumil Doležal býval kdysi nejlepší komentátor, od kterého jsem se léta učil jeho výborné umění vidět věci s nadhledem. Před více jak deseti lety mě při osobním setkání řekl, že v komentářích se nemá lhát a každý komentátor musí znát výborně všechna fakta. Je tedy smutné, že se v tomto případě této zásady nedrží. Možná by namísto plytkých osobních útoků na mou osobu ověřit informace a zjistit základní fakta o celé kauze. Detail totiž dělá mistra.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Z důvodu objektivity připojuji i vyjádření šéfredaktora webu www.svobodneforum.cz Pavla Šafra. Možná Svobodné forum není tak svobodné, jak se prezentuje:

Milý pane Zdechovský,

vysvětlete mi, proč bych měl publikovat právě Vaši reakci? V této zemi máte tisíce možností, kde Váš hanebný a populistický názor rádi vezmou. Obraťte se třeba na Parlamentní listy a nebo jinou žumpu.

Jako křesťan nemohu šiřit Vaše postoje, pakliže je navíc ani neumíte formulovat slušně.

Nehodlám mít s Vámi nic společného. Hloupost se dá odpustit. Nemohu Vám ale odpustit nemravnost s níž poškozujete dobré jméno naši země v zahraničí.

Už mě prosim nekontaktujte.

Pavel Šafr

Pozn. autora: Pro ilustraci českým zarputilým kritikům, kteří neznají situaci v Norsku, doporučuji se podívat do norských médiích a na sociální sítě, kde najdou stovky případů navlas stejných tomu Evy Michalákové. Že by náhoda?