mám podobnou pecku ...soud neumožnil nahlížení do spisu a soudce zamítl prodloužení lhůty Obvodní soud pro Prahu 6 ve svém zdůvodnění svého zamítavého usnesení ve věci datované dne 10. září 2020 a doručeného povinnému dne 11.9.2020 pod č.j. xxxxxxxxxxx uvedl, že odvolání se podle §204 odst. 1 věta 1. o.s.ř. podává do 15 dnů od doručení účastníkovi řízení. Dále rekapituloval v tomto svém zdůvodnění usnesení, kdy usnesení zdejšího soudu bylo doručeno povinnému a kdy skončila lhůta na podání odvolání. Ještě soud dodal, že zákonnou lhůtu 15 dnů pro podání odvolání nelze prodloužit a nezdůvodnil své odchýlení od ustálených judikátů. Způsobené pochybení výkonem administrativy vlastního soudu tím přenesl na účastníka kterému nesení břemene pochybení nepřísluší a nemůže ho unést (Nález ÚS)...

Povinný obdržel výše uvedené usnesení exekučního soudu k jeho návrhu na zastavení exekuce dne 11.8.2020. Bez jeho zavinění mu nebylo umožněno na jeho žádost ze dne 18.8.2020 zaslanou soudu přes datovou schránku, aby dne 24.8.2020 mohl nahlédnout do soudního spisu č.j. xxxxxxxxxxx v informačním centru soudu Obvodního soudu pro Prahu 6. Teprve dne 25.8.2020 mu to bylo umožněno. Povinný požádal ve smyslu o.s.ř. dne 21.8.2020 datovou zprávou zdejší soud o přiměřené prodloužení doby na podání odvolání. jako perlu doplním

že IČ povinného jeho živnosti uvedené ve smlouvě na úvěr ze dne 20.12.2002 vložené do spisu žalobcem je dle výpisu ze živn. rejstříku aktivní až od 6.2.2004. Tedy živnost nebyla povinným v té době vykonávána. Rozpor je i v adresaci živnosti. Nikdy nemohla aktivní adresou živnosti být výše uvedená adresa v Praze 5, když bylo ŽO vydané na adresu zcela jinou. Smlouvu s takto vyplněným textem určitě nepodepisoval, protože i korespondenční adresa v ní uvedená do Prahy 5 je mu zcela neznámá a navíc neexistuje Soud pominul skutečnost, že v evidenci obyvatel na této adrese nebyl v době od roku 2002 do roku 2010 zapsán povinný Přesto soud odsoudil osobu s tímto trvalým bydlištěm

To je velmi smutný blog. Bohužel i já mám zkušenosti s tím, že české soudy obecně posuzují případy z formálního hlediska a nezajímají se o skutečnou podstatu problému. Byl jsem svědkem vydávacího řízení Městského soudu v Praze, který jednal o vydání ruského občanu Vitalije Ginzburga do Ruské federace kvůli podvodu. Soud vydání připustil s tím, že dotyčný je stíhán za trestný čin, který je trestný i u nás, a generální prokuratura Ruské federace dala záruky, že proces s panem Ginzburgem bude spravedlivý. Ale už se naše justice nezajímala o fakta, že v Rusku byla řada soudních jednání zmanipulovaná, a o spravedlivých procesech je v mnoha případech těžké mluvit. Například se to týká kauzy Magnitskij.

V článku postrádám informace o tom, v čem konkrétně měly spočívat činy, které pak byly u soudu kvalifikovány tak, jak byly kvalifikovány.

Co konkrétně pan Fabián podle rozsudku udělal?

To je chyba článku. Asi jako když napíšete dlouhý článek o tom, že někdo byl odsouzen za krádež, a nenapíšete, zda ukradl automobil v Mladé Boleslavi, nebo sto tisíc na poště v Moravském Krumlově, nebo obraz z muzea v Ostravě.

Taková informace je dostatečná, když zaměstnavatel odmítne takového uchazeče o práci: "Vás nepřijímám, seděl jste za krádež, nemohu si dovolit zaměstnat nespolehlivého člověka." Zde je podstatou sdělení, že ředitel ho odmítl zaměstnat, a zda to bylo to auto, ta pošta, ten obraz, či cokoli jiného, je už na jinou diskusi. Prostě ho nezaměstnali.

Ale taková informace není dostatečná, když napíšete článek věnovaný přímo příslušnému soudnímu procesu. Zde by mělo být podstatou sdělení to, co co ve skutečnosti šlo.

měl plánovat vraždu bytné, aby získal majetek - a jak máte v článku, příprava vraždy má stejnou sazbu jako vražda.