Hlavně potřebují získat základní pracovní návyky.

Tuto generaci už nikdo nespasí, ale stačilo by, kdyby více zapracovali na svých dětech. Myslím tím výchovně, ne populačně.

Je potřeba říci čestně, že většina Romů pracuje.

Rozdiel medzi touto obcou a inymi, kde sa to snazili ne-riesit na sto sposobov, je prave v tom, ze na to isli komplexne.

Totiz vela projektov, ktore sa aj snazia niest v duchu hesla "dajme im pracu, nie davky" su tak trochu ako keby sme nad Amazonskym pralesom vyhadzali z lietadiel naklad slabikarov a cakali, ze domorodci sa zrazu sami zacnu ucit citat. Ludia v tejto obci ale nedostali len pracu, oni dostali komplexny model toho, comu my hovorime "normalny zivot". To znamena jak pracu, tak vyzitie vo volnom case (a nielen ist sa niekde ozrat), skoly a skolky pre decka, priklady ako mozno dalej investovat to, co sa v prvej vlne pracovania zarobi a nakoniec aj uznanie ludu v tom, ze sa im tam zacali zase stahovat ludia. Toto vsetko uz dokazali poskytnut aj ine projekty, ale ako sa hovori, celok je viac, nez len sucet jednotlivych casti. Tie ine projekty velmi casto pripominali kompletnu sadu suciastok na auto, ale nezmontovanu, nad ktorou sa ludia divia, jak to ze nejazdi...

Pane Zdechovský, na pohádky typu Obrnice jsem už opravdu dost starý, takže tohle neberu.

https://www.idnes.cz/usti/zpravy/obrnice-mostecko-integrace-romu-prichod-novych-rodin-problemy.A180413_395164_usti-zpravy_vac2

Dostat dvacet milionů dotací na politiku začleňování a udělat z nich deset rodin šťastných a plnohodnotných vám vydrží tak maximálně do doby, než vám zdroj levných peněz vyschne, viz. ty Obrnice.

V článku se nezmiňujete, kde obec ty miliony na bohapustné rozdávání vzala. Protože jestli nám chcete vykládat, že firma staví domy a pracují v ní lidé, kteří si z výplat ty domy pak zase kupují a všichni na tom vydělají, tak to je perpetuum mobile hodně pod vaši úroveň. To je jako tvrdit, že vyrobit si doma granát a švihnout si ho na vlastní zahradu je vejvar, protože zbrojní byznys dobře nese.

A co se týče titulku článku, prosím vás uvědomte si, že větší polovina romů dělat nikdy nebude ne z primárních důvodů sociáldávek, ale proto, že mají exekuce v řádech desítek, stovek tisíc a museli by tak pracovat minimálně prvních pět let za nezabavitelné minimum, a to oni nikdy nebudou. Jen pro vaši představu: většina z nich dluží na původním pronájmu za nájem, energie (proto bydlí na ubytovnách a doplatek se posílá rovnou na jméno majitele). Potom kolik z nich bylo kdy odsouzeno, že? Advokát ex offo se zpětně platí, soudy se platí, i za pobyt ve věznici se platí. Za dítě v děcáku se platí, na obecní pokuty jsou také exekuce, za odebrané služby (operátor) i zboží se platí, půjčky od Providentu jsou také zatíženy exekucí atd. Proto většina z těch, kteří by i pracovali, musí pracovat na černo. Ale tím jim zase vzniká nárok na socdávky, a všechno se točí stále dokola.

Ono to jistě není tak jednoduché, jako dát Romům práci a všechno bude v pořádku. Musíte je také donutit, aby do té práce soustavně chodili.

V popisovaném případě asi bude hrát roli osobnost pana starosty. Patrně je to člověk, který si dokáže zjednat a udržet autoritu a místní Romové ho uznávají. A nejspíš těch okoností, které vedly k úspěchu, tam bude víc, ale není vhodné je zveřejňovat.

A s tou Anglií bych tak nemávala. Jednak se spousta Romů z emigrace vrátila - nejspíš právě proto, že po nich byla požadována práce, nebo alespoň určitý standard občanského chování. Navíc žádné seriózni hodnocení, jak dopadli Romové z ČR usazení v Anglii neexistuje. Vzhledem k tomu, jaké bylo furore kolem toho cikánského policisty, tak to moc slavné nebude. Kdyby byli přišlí Romové převážně úspěšní, tak by ho považovali za něco samozřejmého a nebo by těch úspěšných uvedli víc.

A že po migrační vlně Romů z ČR znovuzavedla Kanada víza, to také mnoho vypovídá.

Problém s Romy je, že nestačí jim dát šanci, musí se kolem nich dělat příšerné obstrukce, když už náhodou projeví sebemenší snahu. Nejlepší bylo, když se mi dostala do ruky brožura, jak mají učitelé přistupovat k Romčatům. Už složité bylo, jak s nimi jednat (aby se necítila uraženě nebo nedoceněně), jak je úkolovat (aby je nepopadl odpor nebo vzdor), ale třeba také, že je nutné navázat osobní vztah s rodinami, rozpoznat, kdy je jim nabídnuta možnost návštěvy doma (třeba pod záminkou "ukážu ti, jakého mám psa"), jak se na návštěvě chovat, co chválit a čem se naproto nezmiňovat... To bych chtěla vidět, jak by to asi taková učitelka, která má práce i tak nad hlavu a také vlastní rodinu, asi měla stíhat.

A samozřejmě, všechno s nejistým výsledkem. Kdyby alespoň bylo možné objektivně vyhodnotit úspěšnost projektů a pak vybírat ty nejúčinnější metody. Ale to je samozřejmě naproto nepřípustné, vypočítávat, jaké je procento selhání protěžované menšiny.

Souhlasím. Pobýval jsem v Londýně v části Croydon, což je čtvrť s obecně dotovanými a přidělovanými byty zdarma a lidmi na socdávkách. Tam jsem poprvé ve velkém romy potkával. Ráno při cestě do práce jsem býval na zastávce zpravidla já sám jediný. Nárok na socdávky u cizinců ve VB vzniká až po roce práce. Proto 99,9% z nich pracovalo poctivě přesně jeden rok. Odtud ten mýtus o jejich úspěšném začleňování. Nevím přesně po jaké období jsou dávky vypláceny, ale konec to jistě nějaký má. Jinak by se houfně nevraceli. Taková je realita jedné pohádky o žabákovi, z kterého se přes noc stal nádherný princ.

to jste objevil Ameriku. Toto heslo bylo známo již ve starém režimu a také se podle něj důsledně postupovalo.

V tom vašem starém režimu byla práce povinná pro všechny, jinak vás zavřeli za příživnictví. Nešlo tedy o Romy, ti se jen svezli - a o tom jak pracovali si nechte vyprávět o d někoho, kdo s nimi měl tu čest...

V. Nezval ve sbírce "52 hořkých balad studenta Roberta Davida" v jedné básní opakuje verš - kdo lenoší už třetí rok, ten navždy odvykne si práci-. Dokud bude existovat možnost žít z dávek líp, než ze mzdy, tak se situace nezmění. A kolik by asi tak mohli vesměs nevzdělatelní Romové vydělávat, když na téměř všechnu jednoduchou a těžkou práci jsou k mání daleko výkonnější stroje?

Přesně tohle jsem říkal, že by se mělo zavést a koukám, že už to někde dokonce funguje... A jak tak koukám, tak dobře... Hovořil jsem o tom nesčetněkrát v souvislosti s bouráním ulice Na Nivách v ústecké čtvrti Předlice. Říkal jsem, kdyby místo bourání si ty domy cikáni sami opravili, určitě by je i pak rádi a bezproblemově obývali

A teď tu o Karkulce.

Proč se lidé nedokáží inspirovat tam, kde to funguje? Odpověď je jednoduchá - ty různé nadace a spolky a zlepšení života Romů zlepšuji spíše život sami sobě. Oni sami spotřebovávají peníze, které lidé posílají na vyřešení romské otázky. Ano, práce je jediným řešením pro Romy. Získají si úctu od dalších lidí. Takže rychle je třeba zrušit ty různé nadace a spolky a začít pracovat!

Zníte jako volič Dělnické strany.

Ano, je to více méně pravda. Ale život prostě není tak jednoduchý.

Musím říci, že si v poslední době všímám toho kolik potkávám Romů v zaměstnání, kde u roky nebyli vidět. Nejen po stavbách, ale i v pohostinství a různých prodejnách. Nejspíše pomohlo to, že šly v poslední době trošku platy nahoru. A jsem tomu rád, protože spousta z těch, kteří teď pracují ukáží ostatním, že to jde. Akorát mně to už v poslední době přestává bavit. Asi krize středního věku nebo co...

Taky jsem si jich poslední dobou všimnul i u nás v Praze.

Dosud nepracující Romové mají v ČR v hlavách 30 let zafixováno, že "nepracovat je jejich hrdinským životním posláním" - (a z důvodů podobných, tedy nemuset pracovat, přišli před 600 lety od břehů posvátné řeky Gangy na území dnešní Evropy jejich dávní předkové)!!