Pane Zdechovský. Začínám si Vás vážit čím dál více. Je vidět, že se chcete věcem dostat na kloub, že neplujete na povrchu, který vytvořila média a různá zadání zainteresovaných neziskovek. Neznám problematiku, kterou popisujete, nestavím se na žádnou názorovou stranu tohoto problému, ale už ten fakt, že se do hloubky o ni zajímáte, je mi sympatický. Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH

Ještě bych chtěl dodat, že pozornost poslanců zaměřená na různé problémy je velmi důležitá. Onehdy jsem viděl notně idealizovanou televizní minisérii o Nelsonu Mandelovi. Byl tam jeden moment, který se určitě musel opírat o realitu. Jediná poslankyně v parlamentu za jakousi stranu, dostala požadavek zprostředkovaný bývalým dozorcem, aby se přijela podívat na podmínky ve věznici, kde byl Mandela vězněn. Přijela a podmínky byla správa věznice nucena v prospěch vězňů změnit a dozorce, který vězně šikanoval, byl odvolán. Více takových poslanců! Bohužel dnes se naši zákonodárci předvádějí "odvahou mluvit pravdu" (mohou, protože na rozdíl od jiných jsou chráněni imunitou) a pro své voliče po zvolení už neudělají vůbec nic.

Výborně, napsáno, díky!

Díky, i mně jste otevřel oči. Ale je to logické a určitě je moc dobře o tom psát

Tomáši, moc díky za článek. Vysvětluje mnohé. Určitě tam také problémy jsou, ale toto je druhá strana mince.

Děkuji Aleno. Jsem moc rád, že jste si ho přečetla.

Právě čtu Ať hodí kamenem od Zdeňka Pluhaře. Je to smutné čtení, snad je situace dnes o něco lepší, ale vinu mají hlavně rodiče, pokud se nestali obětí neštěstí a nežijí.

Děti by měly vyrůstat v rodině, ale některá rodina si nezadá s hororem.

Souhlas!

Jiste se n tu dobu nemuzete pamatovat. Ale moje sestra nastoupila na umistenku do detskeho domova Primatora Doktora Vacka v Libechove. Nadherna velika vila, nekolik tech "ucitelek", kucharek a pecovatelek. Na nedeli se vzdy vracela domu do Prahy a nektere z tech tam umistenych deti brala s sebou, aby poznaly normalni rodinu.

Ty stastne oci tech deti bych vam pral videt.

To ale píšete o 50. a částečně i 60. letech.

Pan Zdechovský má takové hezké názory. Škoda jen, že jsou z hlavy JUDr. Vodičkové a Vildové, že?

Mimochodem pane Zdechovský, hodíte sem i print screen Vaší diskuse z FB s paní ŽR, se kterou jste si psal dnes kolem 13:00?

Paní ŽR se ocitla v DD právě díky předchůdci OSPOD Praha 13. Dokonce jedna z bestií co paní ŽR sebrala v andílku z FN Motol a odvezla ji do DD, ještě stále pracuje na OSPOD, pod dohledem Vildové. Bez jakéhokoliv odborného vzdělání, dál vesele devastuje dětské osudy.

Tomáši, prosím o komentář, to je docela zásadní věc...

Věřím tomu, že děti mohou být v dětských domovech spokojeněšjší než v pěstounské rodině a že pobytem v DD nejsou nijak traumatizované nebo poškozené. Potíž je spíš v tom, že podle všeho je pobyt v DD nepřipraví na reálný život, jde o skleníkové prostředí. Situace se sice zlepšuje v tom, že se dnes se už děti obvykle naučí alespoň základní sebeobsluhu (připravit si jídlo, vyprat apod.), ale problém zůstává při interakci s vnějším světem - komunikace s úřady, s lékaři, často i s takovými zdánlivě banalitami jako je dojít si sám nakoupit, zaplatit na poště složenku nebo vyzvednout doporučený dopis ... O schopnosti sestavit a dodržovat jakýs - takýs domácí rozpočet ani nemluvě. Není dořešen způsob, jak zapojit děti z DD do běžného života. Po opuštění DD se děti buď vrací do nefunkčních rodin, které o ně obvykle nemají zájem (ledaže z nich mohou nějak profitovat - např.je připravit o peníze, které děti obdrží do začátku) a navíc z naprosté většiny neposkytují zrovna dobrý životní vzor, nebo jsou děti rovnou postaveny před nutnost se o vše starat samy, nemají kam se obrátit o radu nebo pomoc (nebo pokud mají, tak nevědí kam a jak postupovat), chybí jim sociální vazby. Navíc mám pocit (na základě různých reportáží z DD, článků v tisku, ale i třeba z vánočních přání), že děti v DD žijí na poměrně vysoké hmotné úrovni a mají dost nereálné představy o "běžné" životní úrovni, notabene životní úrovni mladého člověka, kterého nepodporuje rodina.

Díky za komentář. Je to výzva a je to řešitelné. Řešila jsem tuto situaci i u sebe ve třídě, kde byla řada dětí mamánků od matek samoživitelek, které měly co dělat se postarat o základní chod rodiny. Měly právě výzvu tyto dovednosti absolvovat (dostaly i ode mě speciální vysvědčení) a kdekoliv jsme byli, nechala jsem je toho dělat co nejvíce. To by mohly tety z dětským domovů s dětmi také zvládnout ne? Je v něčem problém?

Nevím, proč se adoruje pěstounská péče, která např. v Británii nebo USA není nijak úžasná - prostě továrna na peníze pro některé rodiny. Když čtu, že někdo prošel "systémem pěstounské péče", tak to znamená, že prošel pět deset rodin jenom proto, že pěstouni chtějí např. děti 8-10 let.

Takže citovou deprivaci to nevyléčí, ale pozitivum je, že se dítě naučí žít v normálním světě a nedostane všechno naservírováno jako v ústavu. Takže je použitelnější v dospělosti.

Píšete hlouposti.Dnešní systém pěstounské péče v Česku nepreferuje,ale naopak potlačuje styl mnoha dětí v rodině.Vícečetné pěstounské rodiny jsou minulostí,dnes max čtyři děti.Cílem je,aby se ditě na pěstouny citově navázalo,to znamená,pokud je to možné zustat až do dospělosti v jedné rodině.Pokud máte pocit,že pěstounství je továrna na peníze,jistě Vám nikdo nebrání takto "zbohatnout"....

Samozřejmě souhlas a karma

Ta dehonestrace dětských domovů je opravdu někdy až nechutná. Jakoby to bylo

apriori nějaké peklo či při nejmenším očistec, zatímco třebas homo manželství naopak ta nejláskyplnější náruč...

Možná spíš budou děti v dětských domovech rozmazlené různými hračkami, dárky, charitou. Každý je vidí jako za Olivera Twista, takže první charita směřuje tam.

To může být taky důvod, proč se jim nechce do rodin, které jim nejnovější iphone nekoupí.