Nemohu se tak zbavit dojmu, že cílem prosazení tohoto zákona je spíše touha rozbít tradiční rodinu, než pomoc ohroženým dětem.

Zdroj: https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=639746";

Sand nemuzete verit tak neskutecnemu nesmyslku? Jak by se to jako provadelo? To ze se nekdo rozvadi je zavineno homosexualy?

Pane Zdechovský, jako vždy karma. Řekl bych, že tenhle europoslanec za KDU vysoce přečnívá své spolustraníky. To by byl leader.

Nechápu, jak by mohl nějaký zákon rozbít “tradiční rodinu”. V podstatě ani nevím, co to je ta “tradiční rodina”. Myslíte - manžel, manželka, děti, milenec či milenka?

A ano - v případě adopcí by se mělo vždy “diskutovat” o konkrétních případech.

Jenomže možnost umělé oplodnění např. lesbických párů už tady je dávno. Jen to to musí obejít, žena si dovede na kliniku muže, které uvede jako partnera, nechá se uměle oplodnit jiným spermatem, ten muž už nemusí být zapsán jako rodič a přitom si vesele žijí spolu 2 ženy. Další možností je, pokud se jedná o transexuála, si nechat chirurgicky změnit pohlaví, nechat si to zapsat do občanky, mít legální sňatek, posléze požádat o umělé oplodnění a děti si vůbec nevšimnou, že otec nebyl dřív otec, ale žena.

Jediné důležité: DÍTĚ NENÍ PRÁVO. Nemůžete mít dítě jako právo. V této věci souhlasím s panem Čunkem, který říká, že homosexuálové jsou postižení. ANO, narodím-li se s kratší nohou, asi nebudu běhat maraton. Nebo dáme slepcům řidičské průkazy, abychom je nediskriminovali?

postizenych v Cesku je hodne a nemusej bejt ani homosexualove, ze, pane Chaloupko

proboha!!!

nejprve je třeba změnit zákony tak, aby se malé dítě do DD dostat prostě nemohlo, jak je obvyklé v Evropě.

Potom řešme to ostatní.

Díky, souhlasím.

Česká republika je jedinou zemí v EU, kde je možné umístit dítě mladší tří let do ústavu. Dítě je v takovém prostředí, kdy nemá jediného blízkého pečovatele (směny se střídají, dítě nemá jednu milující osobu jen pro sebe), prokazatelně deprivováno- bez ohledu na snahu personálu. V okolních zemích je proto pobyt takto malých dětí v institucích zakázaný. Zajímal jste se někd o to, jak to dělají např. v Rakousku, že malé děti do ústavů nedávají, je to zakázáno, dlouhodobě úspěšně funguje profesionální pěstounská péče. Proč by to u nás nemohlo fungovat stejně dobře jako v sousedním, kulturně blízkém Rakousku? Taky čerpali peníze z norských fondů, že ústavy zrušily? Přirom i v jejich ústavech by byla jistě dobrá úroveň, ale dětští psychologové na škodlivost institucionální výchovy upozorňují už dlouho, nejen pan Matějček. V Polsku tak v ústavu nesmí skončit žádné dítě mladší deseti let, na Slovensku mladší šesti let. Institucionální výchova je zlo svou podstatou, bez ohledu na kvalitu zaměstnanců, ani ti skvělí psychické deprivaci nezabrání už jen proto, že institucionální péče nějak funguje a žádné dítě nemůže mít jen svého člověka, který je tu pro ně a je na ně navázaný 24 hodin denně...

Tolik k té první části, jinak náhradní rodina může být dobrá i špatná, jistě, bez ohledu na to, zda jsou to homosexuálové nebo heterosexuálové. Za šílené pokládám ale třeba i to, že polovina dětí se z ústavů vrací do biologické rodiny, kde jsou znovu týrány, a znovu končí v ústavní péči....Jen proto, že rodič má na dítě jakési právo, ale práva dítěte jsou bohužel slabší.

No, ono slovní spojení profesionální pěstounská péče mnohé napovídá. Já totiž nevidím moc velký rozdíl mezi umístěním dítěte do ústavu (kojeneckého, DD) a do rodiny profesionálního pěstouna, kde je (zrovna v tom Rakousku) většinou 5-10... Vy ano?

Přesně tak, dítě je dar a patří jen samo sobě.

argument nevyužívaného pěstounství považuji za silný. Přivádí mě k myšlence, že lesbická a gay komunita se snaží dosáhnout všemi prostředky ve všech oblastech

stejných práv a postavení, jako má většinová populace..Dosáhnout ve společnosti toho, čeho se jim nedostalo "od přírody" - ta je minimálně v sexuální orientaci udělala jiné než většinovou populaci a nelze to změnit. Přes všechny pozitivní posuny v postavení těchto jedinců v moderní společnosti považuji za nešťastné, že některé státy umožnily zmatení základního společenského pojmu, jakým je rodina..Za rodinu považuji a vždy budu jen vztah muže a ženy, tedy páru, z kterého se může zrodit dítě..Považuji za správné, aby jako jedno z podstatných posuzovaných kriterií při zvažování umožnění adopce dítěte by mělo být, zda o dítě žádá rodina či registrovaný pár.

Ono se často argumentuje nějakým "právem na dítě", ale zapomíná se, že žádné právo na dítě neexistuje. Kdo chce dítě, tak se předpokládá, že si najde partnera opačného pohlaví a dítě si společně "vyrobí". Pokud to z jakéhokoliv důvodu nelze, tak má dotyčný -v prvořadé úvaze- smůlu, protože nikdo, ani stát, nemá povinnost mu dítě "nějak zařídit". Tím se dítě odlišuje od běžného spotřebního zboží, které si může volně zakoupit každý, kdo chce. Samozřejmě, je to etická záležitost a nemuselo by to tak být. Když bude společnost chtít, můžeme všechny děti shromažďovat do novorozeneckého internátu a rozdávat je na příděl rovnoměrně a všem, potom to bude spravedlivé a bez jakékoliv diskriminace, ale jak se zmiňuje v článku, zpřetrháme tak pokrevní rodičovskou vazbu mezi rodiči a dětmi, a je otázkou, zda to chceme nebo ne. Můj názor je, že rodičovská láska k vlastním biologickým dětem je obecně nejsilnější vazba, vše ostatní je jen aproximace, kterou je nesmysl dávat na roveň vztahu biologických rodičů s dětmi. I v případě adopcí jde o aproximaci, a aby byla co nejvěrnější, je záhodno preferovat klasické heterosexuální páry. Až u dětí, které nikdo nechce, bych připustil mezi zájemce i homosexuální páry (tedy zařadit je na "konec fronty"), přeci jen to bude lepší pro děti, než být v ústavu, ale ne na úkor zájemců z heterosexuálních párů.

Proč máme děti v dětských domovech? protože jednak opravdu mnohdy nefunguje biologická rodina a jednak naprosto nesmyslným předpisem, že samoživitel nemůže být náhradním rodičem...přestože většina deti u nás žije v neuplných rodinách, stříkne plníne státním předpisem normu která je sice chvályhodná z dlouhodobého pohledu ale proty deti v domovech ukutně nesmyslně omezujíci počet rodiců kterí by se byly ochotni o ty děti postarat...

Děti máme v DD z několika důvodů. Například:

a. rodiče nedali souhlas k osvojení/adopci

b. dítě je nezvladatelné a přestože rodiče dali souhlas k osvojení/adopci, kvůli výchovným problémům se opakovaně do DD vrací

c. Dítě má takové zdravotní problémy, že o jeho osvojení/adopci není zájem. To jsou děti třeba matek narozkomanek.

d. Opakovaná recidiva rodičů - dítě se opakvoaně kvůli rodičům dostává do těchto zařízení, odkud jsou případně brány zpět do rodiny nebo širší rodiny.

A pak další desítky důvodů, které jsou spíše spojené s individuálními problémy daného případu.