Ale můžou.

A děje se to i v případech, kdy je to dítěti vysloveně ke škodě.

Nemáte pravdu, to není problém soudů, pokud někdo není schopný řešit problémy ve své vlastní rodině jinak než u soudu, nezaslouží si žádné slitování a nejspíš si ani nezaslouží vychovávat své vlastní dítě, protože jak může někdo tak nezodpovědný vychovávat dítě? Co z něj vychová? Dalšího nezodpovědného jedince?

Český soudní systém systematicky uplatňuje tvrdou genderovou diskriminaci otců. Stát na nás zvysoka kašle. Dokud nevezmeme spravedlnost do vlasních rukou (včetně odplaty) nic se na tom nezmění - jsem osobně přesvědčen.

mám stejné přesvědčení

Nemohu se radovat z rozhodnutí ústavního soudu. Střídavá péče je další rána, kterou dítě obdrží od svých nezodpovědných rodičů. Udělají z něj kočovníka. Děje se tak přesto, že psychologové nám dokážou vědecky zdůvodnit, že jediný domov je zdrojem správného lidského-dětského vývoje. Pokud rozbila rodinu žena, nebo i v jiných případech, je jistě správné svěřit dítě otci. Ale pokud se nemohou rodiče domluvit čí malé dítě bude, snad by pomohla Šalamounova rada, ať se dítě rozsekne mečem napůl. To je to, co mu už v psychice ti dva rozvodem způsobili. Dítě by měl opatrovat ten schopný rodič, který by se ho pro jeho dobro i zřekl, aby ušlo rozpůlení.

Šalamounova rada pochází z doby, kdy ženy, vdovy, atd. neměly vůbec žádná práva. Psychologové Vám také dokážou vědecky zdůvoddnit, že zrhuba stejný výchovný podíl obou rodičů je mnohem důležitější než prostor, kde se tak děje.

Rád bych připomenul, že optimem péče, kterou umožňuje právní systém v ČR před i po rozdvodu je péče společná.

A stále hledám tu definici, ze které by vyplývalo, že podmínkou společné péče po rozvodu je společná domácnost.

Chcete říci, že soudy jsou nad zájem dítěte? Je to nesmírně citlivé téma a rozhodovat paušálně je pekelná cesta. Ideální je samozřejmě, když se rodiče dohodnou a důvěřují si. Jenže takoví se až tak často nerozvádějí. Střídavou péči považuji za šílenou v tom případě, kdy rodiče nebydlí v blízkosti sebe a dítě tedy nemá pravidelný režim týkající se školy a zájmových činností. Stejně obludné je nutit dítě do střídavé péče, pokud ji zásadně odmítá. A dále je třeba vnímat i rodiče, který s láskou pečuje o dítě, ale v rámci střídavé péče je pod trvalých napětím, na co zase bude muset vynaložit úsilí, aby vykolejené dítě zklidnil či usměrnil. Nucená střídavá péče je tak trochu norská cesta rozbíjení rodin a vnášení nejistoty mezi její členy. Spíše bych viděla, že sociální pracovníci se mají věnovat rodičům, kteří nedodržují pravidla a mají jim pomáhat zbavit se nechuti vůči partnerovi, který je opustil, protože to je základní kámen úrazu

Soudy právě určují to, jak si "zájem dítěte" vyložit.

A jedním z východisek je, že by se oba rodiče měli na výchově podílet zhruba stejnou měrou.

Mimochodem český právní systém umožňuje péči společnou i po rozchodu obou rodičů. To je to imho to optimum.

Střídavá péče je vždy lepší, pokud se oba rodiče chtějí o dítě starat a dítěti neškodí.

Jenže soud pracuje takto - dítě dáme do výlučné péče matky a otci upravíme styk v sudém týdnu od čtvrtka večer do neděle večer a v lichém týdnu od středy večer do pátku večer.

A teď vážení diskutující, proč není více v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do střídavé péče tak, že bude v péči otce v sudém týdnu od čtvrtka večer do neděle večer a v lichém týdnu od středy večer do pátku večer a v péči matky ve zbývající čas?

Zatím mi na toto nedokázal nikdo odpovědět.

Přesně tak! I já měl (a mám) podíl péče o dítě ještě větší (42 % všech dní a nocí každý rok), ale byla to VP matky. Proti mé vůli. Proti zájmu dítěte. Žádal jsem o SP a alternativně o svou VP.

Vše řečené je teoreticky pravda, nicméně od pana poslance donedávna vládnoucí strany tak trochu výkřik do tmy. Rodičovskou rovnost je třeba ukotvit v zákoně, aby soudy byly povinny rozhodnout o střídavce jako první variantě a teprve poté přemýšlet o tom, že když střídavka nejde, kdo z rodičů ji znesnadnil. Pokud budeme spoléhat na Ústavní soud, nic se nezmění - soudy budou dále tvrdit, že všechny případy jsou individuální, žádné jiné město není Kolín a tak se dál budou děti svěřovat matkám a občas si přečteme blog, jak je to hrozné.

Já se střídavkou obecně nesouhlasím. Neznám dítě, které by z ní nebylo nešťastné. Můj osobní názor je ten, že dítě má mít jeden domov, jedno doma. Je vlastně jedno, jestli u otce, nebo u matky (jako žena vcelku pochopitelně preferuji mateřskou péči). Ale s tím, že druhého rodiče může vídat jak často budou oba (otec i dítě) chtít. Pokud není rodina nějak patologická, dítě miluje a CHCE vídat oba rodiče. Oba. I otce. Pokud tvrdí, že ho nenávidí a "šprajcuje se" (děje se hlavně u dětí kolem deseti let), pak je to jen vliv momentálního vzteku, reakce na rozpad rodiny a nutno kontakt s druhým rodičem zkoušet co nejčastěji tak, aby se dítě necítilo pod tlakem a nešprajcovalo se ještě víc. Třeba zpočátku společná procházka, návštěva kina, ať má dítě pocit, že může kdykoli odejít. A co nejdříve přespávání u táty.

Jenže na tom musí pracovat oba rodiče a to od narození dítěte. Otec, který se o děti od jejich narození nezajímal, a chce najednou střídavku, se většinou setká s odmítnutím. Ne ze strany matky, ale ze strany dítěte. Ukáže se, že o něm nic neví, nerozumí mu, nezná jej. Není schopen naplánovat program, který by dítě bavil, neumí si s nimi povídat, neví o čem. Dítě mu nedůvěřuje, protože táta sedící denně u počítače a duchem nepřítomen, to bylo něco, co znalo. Táta, který se najednou snaží o kontakt, je cizí element a dítě, z principu ohrožené změnou rodinné situace, to vnímá jako další nepřátelský jev.

Pokud se navíc rodiče po rozvodu "nemusejí", dítě to vnímá a protože potřebuje zachovat "černobílé" vnímání světa (úměrně svému věku se potřebuje zorientovat v tom, kdo je "hodný" a kdo "padouch"), pochopitelně si rodiče rozdělí na "toho hodného" (většinou pečující rodič, protože je na něm dítě existenčně závislé) a "toho zlého", kterému pak dává všechno za vinu. Dokud se rodiče nenaučí spolu komunikovat a vycházet spolu hezky (nikoli neutrálně, hezky), tak se to nezmění.

já znám ale spoustu dětí, které si zase střídavku nemohou vynachválit. je to předně o komunikaci mezi rodiči, ale znám i případ, kdy spolu otec a matka nemluví, prostředníka jim dělá syn. měl to tak od školky, teď mu je 12, v mezičase se mu i soudy několikrát snažily vnutit jiný model, ale odmítal to, že je takto spokojený. I učitelé potvrzují velmi dobrý prospěch a bezproblémové dítě.

Ideální střídavá péče (pro dítě) by byla taková, kdyby každý z rodičů měl vlastní byt a ve třetím (společném) bytě by se střídali u svého dítěte. Dítě by bylo pořád ve stejném prostředí a problémy se stěhováním by se přenesly na rodiče. Akorát by to bylo poněkud finančně náročnější.

Poněkud?