Proč se obranný průmysl v Evropě stále potýká s překážkami?

Evropa se neobejde bez účinné vlastní obrany a nikdo rozumný už nemůže pochybovat o tom, že k jejímu zajištění potřebujeme i dostatečně robustní obranný průmysl.

Ať se nám to líbí, nebo ne, jedná se o odvětví, které je stěžejní pro zajištění bezpečnosti nás všech.

Navzdory tomu ale musí nyní stále čelit řadě překážek. Proč? Protože tento sektor v minulosti upadl v Evropě v nemilost podobným způsobem, jako např. jaderná energetika. I přes posuny v celkovém vnímání zůstává stále vnímaný jako „neudržitelný“ či společensky škodlivý.

Omezení ve jménu „udržitelnosti“

Chceš-li mír, připravuj se i na válku, jak věděli už staří Římané. V nedávné Evropě se tímto mnozí v Evropě vůbec neřídili. Dokonce žili v nebezpečné iluzi, že mír můžeme považovat za něco naprosto samozřejmého a na bezpečnost můžeme klidně kašlat, protože pokud někde probíhají ozbrojené konflikty, je to někde daleko od nás.

V létě 2021, pár měsíců před vypuknutím války na Ukrajině, dokonce Platforma pro udržitelné finance, tedy poradní skupina Evropské komise, navrhla zařadit v rámci taxonomie pro udržitelnou ekonomiku zbrojní průmysl kamsi na úroveň hazardu či tabákového průmyslu.

Dokonce ještě v lednu 2022, pár týdnů před vypuknutím otevřeného konfliktu, se  mluvilo o zařazení zbrojní výroby mezi částečně společensky škodlivé činnosti.

Válka na Ukrajině a vystřízlivění

24. únor 2022 přinesl pro mnohé velmi kruté vystřízlivění. Pomalu začal převládat postoj, že označovat obranný průmysl za něco škodlivého by znamenalo naprostý úprk od zdravého rozumu. Problémy bohužel přetrvávají i více než rok po vypuknutí konfliktu.

Banky se už dlouho rády ohánějí označením ESG, což je zkratka pro výrazy „environment,“ „social“ a „governance“.  První výraz má vyjadřovat ohleduplnost k životní prostředí, druhý společenskou odpovědnost a třetí odpovědný přístup k řízení společnosti.

Nicméně zvláště ty menší zbrojní firmy stále mají v této věci přinejmenším u některých bankovních domů stále vážný problém. V očích bankovních společností totiž nebyly ani nejsou v očích bank schopné vyhovět ani jednomu ze zmíněných třech kritérií.

Evropská legislativa sice obranu v tomto ohledu výslovně nezavrhuje. Na druhé straně však environmentální taxonomie, systém klasifikace ekonomických činností Evropské komise, které jsou vnímané jako udržitelné investice, sektor obrany přímo nezmiňuje.

Je to na bankách

Investoři a finanční instituce se proto musejí sami rozhodnout, zda do svých „zelených“ nebo „odpovědných“ investičních portfolií zahrnou obranný průmysl či nikoli. A jelikož se několik let se mluvilo o tom, že dříve či později se obranný průmysl stane neslučitelným s udržitelným financováním, nemůžeme se divit přetrvávajícímu postoji mnoha bank.

Vcelku pochopitelným závěrem pro mnoho finančních institucí bylo, že nejjednodušší a nejméně riskantní možností je akcie z odvětví obraného průmyslu z udržitelných investičních fondů pro jistotu zakázat. Některé banky se dosud zdráhají financovat obranné projekty v obavách z možného zhoršení ratingu.

Problémy přetrvávají

Evropské zbrojní firmy včetně těch českých důsledkem ruské agrese na Ukrajině zvýšily výrobu a nyní vyrábějí naplno. Lidé z obranného průmyslu doufali, že po invazi Ruska na Ukrajinu se přístup bank změní.

To se sice děje, ale jen velmi pomalu. Zástupci zejména menších zbrojních firem v Česku si proto stále stěžují, že narážejí na různé obstrukce. Některé banky samozřejmě úvěry firmám vyrábějícím zbraně poskytují, jiné ale kvůli svým vnitřním pravidlům nejsou ochotné půjčovat na to, aby mohly firmy vyrábět další zbraně a munici.

Nebo mají zbrojařské firmy úvěry na provoz či investice často dražší. Problém u bank není jen v tom, že zbrojaře odmítají financovat, ale i to, že jim ani nechtějí vést účty, protože mají ve svých etických kodexech, že nepodporují zbrojní výrobu. Týká se to nových zakázek menších firem, jimž banka nechtěla založit účet, když zjistila, že vyrábějí vojenský materiál.

Změna na obzoru

Stále jsou tak znevýhodněné firmy, které vyzbrojují ozbrojené síly evropských zemí a podílejí se na zajištění naši bezpečnosti kvůli v tomto případě dosti pofidérním „zeleným“ či „morálním“ ohledům.

Evropská komise již chystá změny, které nějak jejich financování přece jen ulehčí. Změna musí přijít co nejdříve. Považuji za naprosto absurdní, že ještě rok po vypuknutí války na Ukrajině má obranný průmysl v Evropě stále tak komplikovanou pozici.  

V sázce je bezpečnost Evropy. Platí následující slova, která byla různým způsobem řečená už mnohokrát: Bez zbraní nebude bezpečnost, bez bezpečnosti nemůže být ani zmiňovaná udržitelnost. Házením klacků pod nohy obrannému průmyslu si Evropa podřezává větev, na které sedí.

Přeji hezký den a veselou mysl!