Proč tak zbytečně vyhrocené stanovisko proti střídavé péči?

Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva přijal před několika dny stanovisko k otázce střídavé péče (výchovy). Prý proto, aby střídavá péče mohla naplňovat podmínky dítěte. Když jsem si přečetl s několika spolupracovníky hlavní body tohoto stanoviska, nevěděl jsem, zda mám brečet, nebo se smát. Stanovisko mělo být připravováno řadou „odborníků“ na danou problematiku. 

Rozeberme si proto hlavní sporné body. V první řadě je vyžadována "schopnost rodičů komunikovat spolu o základních věcech týkajících se dítěte a vyměňovat si potřebné informace." To je sice hezké, bohužel problémem je, že lidé si takové informace často nevyměňují ani v případě, kdy jsou manželé. Tak proč by s tím měli začít až po rozvodu?

Ano, je to v zájmu dítěte či dětí, aby spolu rodiče komunikovali, ale pokud jeden prostě nebude komunikovat a bude střídavou péči bojkotovat, není možné ji ihned vyloučit. Právě samotná střídavá péče může být jedním z nástrojů k tomu, aby rodiče spolu komunikovat začali. Mohu uvést desítky příkladu, kdy to k tomu tak bylo.

Při rozvodu se lidé shodnou na péči dětí lépe?

Jako další podmínka se uvádí "shoda v základních rysech výchovných stylů rodičů." Platí zde totéž, co při první výtce. Totiž, že řada lidí se v tomto neshodne ani v normálním jinak bezproblémově fungujícím manželství.  Snad nikdo nečeká, že se na tom lidé shodnou až po tom, co se rozvedou. Podle mě jiný styl rodičovství může dítě na druhé straně velmi obohatit.

Posuňme se ale dále. Potom jsem se dočetl cosi o „vybavenosti dítěte přiměřenými adaptačními schopnostmi, na něž střídavá péče klade zvýšené nároky.“ Bohužel se v materiálu nikde nedočtete, jak taková schopnost má vypadat. Samozřejmě, že chápu případy dětí s různými poruchami osobnosti, kde střídavá péče není vhodná. Ale těch je opravdu malé procento.

Úplně zbytečná mi přijde pasáž o „zachování základních parametrů prostředí, ve kterém dítě v rámci střídavé péče žije: mateřská školka, základní škola, kontinuita zájmových aktivit dítěte, vrstevnických vztahů aj.“ Děti mají na rozdíl od dospělých velmi vysokou adaptabilnost, proto pro ně není takovým problémem přizpůsobit se novému prostředí. Tento psychologický argument zmiňují v nálezech i ústavní soudci.

Četl výbor Nálezy ústavního soudu?

Po pravdě mi přijde zbytečné usnesení jako celek. Jen se ptám, co bylo záměrem toho dokumentu.  Bylo snad jeho jediným účelem ukázat veřejnosti, že zmíněný Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva, jak zní jeho krkolomně dlouhý název, vykazuje nějakou činnost? Jiné vysvětlení mě opravdu nenapadá.

Ústavní soud to vyjádřil zcela pregnantně: Při rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, pokud každý z nich poskytuje dítěti láskyplnou péči a každý svým dílem přispívá k osobnostnímu vývoji dítěte…pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, který vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení. (Ústavní soud, Brno, TZ 30/2014)

Střídavá péče není všelék a neaplikoval bych jí vždy a všude. Nicméně pokud má dítě oba rodiče zdravé a oba se chtějí o dítě starat, neměli bychom hledat důvody pro to, proč jim střídavou péči neumožnit. Naopak bych zmíněnému výboru doporučil, aby napsal druhý materiál, kde se zamyslí nad tím, kdy dítěti naopak umožnit žít ve střídavé péči obou rodičů.

Výzkumy ze Skandinávie jednoznačně ukazují, že tento model péče o děti po rozvodu se výborně osvědčil a je daleko vhodnější než současný model výchovy dětí jedním rodičem. Pevně tedy věřím, že si je přečtou i členové výše zmíněné komise. Možná by se měli zamyslet nad tím, jak pomoci střídavou péči co nejvíce aplikovat namísto toho, že jí budou házet klacky pod nohy.

Přeji hezký den a veselou mysl!