Proč se stále přehlíží čínská hrozba?

Minulý týden v pátek uplynul rok od chvíle, kdy se celá Evropa mohla přesvědčit, že ruská hrozba není nic vzdáleného a abstraktního, ale naopak má velmi konkrétní a hmatatelnou podobu a její důsledky pociťujeme i u nás v Česku.

Nejedná se však zdaleka o jediné nebezpečí, s nímž se Evropa potýká. Až trestuhodně málo se mluví o podceňované hrozbě ze strany pevninské Číny. Ta má mnohem subtilnější a nenápadnější povahu. Není tolik vidět, o to ale může být pro Česko i celou Evropu záludnější.

Naprosté nepochopení situace

Neblahou zásluhu na současném stavu má i končící prezident Miloš Zeman a jeho politika restartu česko-čínských vztahů zahájená na podzim 2013, tedy jen pár měsíců od jeho nástupu do funkce prezidenta. Od této pragmatické politiky kladoucí menší ohled na lidská práva si končící prezident sliboval posílení investic a celé naší ekonomiky.

Skutečný přínos Zemanovy vstřícné politiky vůči komunistické ČLR byl pro českou ekonomiku přinejmenším velmi sporný. V případě čínských investic se totiž často nejednalo o investice v pravém smyslu, ale spíše skupování majetku a různé akvizice. Ani v posledním roce, kdy prezident Zeman udělal vlivem války na Ukrajině obrat o 180 stupňů ve vztahu k Rusku, svůj postoj k Číně nezměnil.

Ze strany hlavy státu jde o naprosté nepochopení vážnosti situace. České zpravodajské služby totiž dlouhodobě bijí na poplach a poukazují na skutečnost, že aktivity ČLR jdou proti zájmům Česka. Bezpečnostní informační služba ve výroční zprávě za rok 2021 zmiňuje, že „navzdory pozornosti české společnosti, která je aktuálně prioritně zaměřená na vztahy s Ruskem, představuje Čína rostoucí komplexní zpravodajskou hrozbu.“

Pevninská Čína se v posledních několika letech dokázala zařadit mezi nejaktivnější, pokud jde o kybernetické útoky. Zvýšilo se nejen jejich množství, ale zejména jejich závažnost a sofistikovanost. Podle zprávy se totiž obvykle jedná o velmi technicky pokročilé, dlouhodobé a skryté a těžko odhalitelné kyberšpionážní aktivity.

Krádeže technologií, sběr dat a šíření dezinformací

Nedílnou součástí čínské hrozby je podobně jako i jinde v Evropě snaha získat v Česku pokročilé technologie. Proto také varovala BIS před snahou Číny o akvizice v českých společnostech a přenesením výroby do Číny i využíváním reverzního inženýrství.

Do získávání zpravodajských informací jsou zapojeni i čínští diplomaté působící v Česku. Čínské zpravodajské struktury také využívají diplomatického či novinářského krytí a vykonávají aktivity za účelem získávání informací a vedle čínských zpravodajců byl do této činnosti zapojení i čínští kariérní diplomati.

Zmiňovaná byla v posledních dnech slova šéfa Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost Lukáše Kintra. Ten varoval před čínskou sociální sítí TikTok, která má v Česku dva miliony uživatelů. Mluví dokonce o excesivním sběru dat, přičemž část z nich nijak nesouvisí s fungováním aplikace.

Mimochodem, Evropská komise už zakázala svým zaměstnancům používat TikTok na služebních telefonech a počítačích. Čínská sociální síť podle komisařů představuje možnou kybernetickou hrozbu. Jde o preventivní krok, který má pochopitelné důvody. Do Pekingu odchází metadata o chování především té nejmladší generace lidí.

Pevninská Čína představuje hrozbu pro evropskou bezpečnost i stabilitu nejen masivním šířením dezinformací zvláště prostřednictvím svých médií publikujících v angličtině, jako jsou Beijing Review, China Daily, Global Times, CGTN, People's Daily. Někteří lidé informace z těchto médií přijímají nekriticky a bohužel si neuvědomují, že se jedná o zdroje, které nemají jiný úkol, než tlumočit západnímu publiku oficiální pekingskou propagandu.

Zbavíme se závislosti na ČLR?

Problém, který se více či méně týká celé Evropy, je i hospodářská závislost na Čínské lidové republice. Zatímco v případě Ruska představuje pro Evropu kamen úrazu závislost na některých surovinách, u Číny jde nyní už o vyspělé technologie a obecně produkty mnohem náročnější na výrobu.

K nim patří např. léky. Právě ČLR je jejich největším producentem. Ostatně jsme se i u nás mohli nedávno přesvědčit, jaké problémy může tato závislost přinést. Jedním z hlavních důvodů ztížené dostupnosti některých druhů léků je totiž právě přesun výroby léků nebo jejich komponentů do Číny.

Kvůli nárůstu onemocnění covidu-19 v Číně narostla tamní spotřeba a zároveň se snížila výroba. Důsledky pociťujeme i zde v Česku.  A to si ani nedokážeme představit, co by nastalo, kdyby pevninská Čína zastavila výrobu léků pro Evropu.

Evropa si navíc zadělává na to, aby v některých klíčových oblastech svoji závislost ještě více prohloubila. Třeba v oblasti energetiky a dopravy. Příčinu musíme hledat v nerozumně nastavené zelené politice a cílech schválených v rámci Green Dealu.

Není těžké uhádnout, na kom je Evropa závislá ve výrobě zelených obnovitelných zdrojů, tak v surovinách pro ni nezbytných.  Ano, hádali jste správně, pokud jste tipovali, že opět především na miliardové východoasijské velmoci. Plné tři čtvrtiny nových solárních panelů pocházejí z Číny. Firmy ze zemí EU jsou dnes schopné vyprodukovat ročně panely o kapacitě maximálně deset gigawattů. V evropských firmách se také často montují jen komponenty dodané, jak jinak než z Číny.

Jak navíc ukázala analýza Evropské komise, u několika kovů využívaných při výrobě panelů dosahuje evropská závislost na dodávkách odjinud dokonce 100 %. Jedná se například o molybden, bor, fosfor nebo tellur.

Výrobci fotovoltaik také dovážejí z mimoevropských zemí kolem 80 % stříbra, dvě třetiny zinku a surového křemíku a více než polovinu niklu nebo oceli. Evropská komise uklidňuje tím, že devadesát procent materiálů z vysloužilých solárních panelů bude možné do roku 2050 recyklovat a používat znovu. Otázkou ovšem zůstává, jak to Evropa bude do té doby zvládat.  

Monopol na baterie do aut

Navíc reálně hrozí, že nedávné schválení zákazu nových vozů se spalovacími motory do roku 2035 nás udělá na Číně, která je lídrem v produkci elektromobilů a má také pod palcem dodávky surovin důležitých pro výrobu baterií, ještě závislejší. 

Automobilky jsou si tohoto nebezpečí vědomy a už nyní se snaží závislosti na z Číny dovezených bateriích zbavit a pomalu stahují výrobu ze země středu. Podle některých optimistických odhadů by se Evropa a USA mohly této závislosti zbavit do roku 2030, ovšem za velmi vysokých investic. Jinými slovy, máme zde o jednu nevyřešenou otázku více.

Nejedná se samozřejmě o zdaleka vyčerpávající přehled všech možných nebezpečí ze strany pevninské Číny. O jedné věci ale nemůže být pochyb: Čínská hrozba má mnoho podob a představuje onoho pověstného „slona v místnosti.“ Dobře se o ní ví, ale bohužel se o ní velmi málo mluví. Postoj Evropy i Česka k čínské hrozbě se proto musí výrazně přehodnotit a měli bychom konečně o této věci začít mluvit více a otevřeně.

Musíme začít řešit pozvolné pronikání čínského vlivu a zbavit se závislosti na čínském dovozu, jak nejvíce to jen bude možné. Čím dříve se tak stane, tím lépe. Jinak může být jednou pozdě, a kromě aktuální blízké ruské hrozby bude mít Evropa na krku ještě jednu dlouho podceňovanou „vzdálenou“ čínskou.

Přeji hezký den a veselou mysl!