Vítězství zelené ideologie nad zdravým rozumem?! Návrh komise plný slepých uliček

Evropská komise představila v polovině července přehnaně ambiciózní klimaticko-energetický legislativní balíček. Ten má EU nasměrovat ke splnění cílů vytyčených do roku 2030. Ale dá se poručit větru a dešti?

Jedná se o snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti úrovni z roku 1990. Původní rámec z roku 2014 požadoval snížení emisí o 40 %. Nová legislativa má také pomoci dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.

Podle Komise se jedná o klíčový krok ke splnění tohoto dlouhodobého cíle. Jak připomíná známý bruselský ekonomický think tank Bruegel, EU se tak stala první velkou světovou ekonomikou, která začala naplňovat cíle o uhlíkové neutralitě pomocí skutečných politických kroků. Implementace nových pravidel bude v blízké budoucnosti znamenat řadu významných změn, které se dotknou prakticky všech obyvatel.

Klimatická změna představuje jednu z naléhavých výzev, proto je dobře, že Komise přišla s vlastní iniciativou. Z mého podhledu má návrh legislativního balíčku ne jeden, ale hned několik háčků. Mnozí se domnívají, že zvítězila zelená ideologie nad zdravým rozumem. S těmito soudy bych byl opatrný, nejde ještě o hotovou věc, přesto je v mnoha věcech návrh problematický.

Dočkáme se čistší energie?                                           

Podle původního rámce z roku 2014 usilovala EU o to, aby do roku 2030 tvořily obnovitelné zdroje energie 32 % energetického mixu bloku. Nyní ale Komise naznačuje, že k dosažení klimatických cílů EU bude zapotřebí dosáhnout až 40% podílu obnovitelných zdrojů. Současná situace je přitom taková, že obnovitelné zdroje energie představují v současném energetickém mixu EU pouze přibližně 20 procent. Jejich podíl by se tedy měl zdvojnásobit.

Více než polovina energie vyrobené z obnovitelných zdrojů pochází ze spalování biomasy nebo paliv získaných z biomasy. Právě biomasa je předmětem řady sporů o to, zda se vůbec jedná o obnovitelný zdroj. Za účelem ochrany starých lesů proto Komise o něco zpřísnila "kritéria udržitelnosti" používaná k určení, zda lze určitou formu lesní biomasy považovat za obnovitelnou.

Komise navrhla zrušit finanční pobídky pro spalování dřeva, jako jsou řezané kmeny, kořeny stromů a pařezy. Navrhuje také vznik oblasti, kde je získávání biomasy z lesů zakázáno. Nynější návrh uvádí, že zařízení na biomasu se budou počítat jako obnovitelná, pokud budou produkovat o 70 % méně emisí než fosilní paliva.

Mezi zdroji, které by alespoň mohly pomoci snížit produkci CO2, bohužel nebývá v rámci EU vůbec zmiňovaná jaderná energie. Vyzdvihnout pozitivní přínosy tohoto zdroje energie v rámci celé EU je obecně problém. A to i přesto, že jen v celé Evropské unii ušetří jaderné elektrárny asi 700 miliónů tun CO2 ročně. Pro srovnání je to asi tolik, co ročně vypustí všechna soukromá auta ve všech členských státech. Proti jaderné energii jsou Němci, ale třeba i Rakušani.

Konec spalovacích motorů

Velké změny se očekávají v oblasti dopravy, jedné z mála hospodářských činností, v níž v posledních letech došlo k nárůstu emisí. Doprava se na celkových emisích v EU podílí zhruba čtvrtinou, přičemž největší podíl má ta silniční. Návrh Komise obsahuje v oblasti snižování emisí CO2 z osobních a lehkých užitkových vozidel jeden velmi významný cíl: Emise CO2 z vozidel by se měly snížit o 55 % do roku 2030 a o 100 % do roku 2035 s tím, že pokud bude pro výrobce problém to splnit, cíl se může posunout do roku 2040. Důsledky by byly dalekosáhlé. Z výše uvedeného vyplývá, že opatření by v případě splnění do roku 2035 fakticky neznamenalo nic jiného, než konec prodeje nových vozidel se spalovacím motorem během pouhých 14 let!

Smyslem opatření má být dát výrobcům dostatek času si dostatečně naplánovat a urychlit přechod na elektřinu při zajištění plné dekarbonizace silniční dopravy do roku 2050. Jelikož průměrná životnost aut je kolem 15 let, k úplné nebo téměř úplné obměně evropského vozového parku má dojít někdy mezi lety 2035 a 2050.

Některé automobilky už dokonce plánují v příštích letech opustit výrobu aut se spalovacími motory a Komise předpokládá, že do té doby se mají elektrická vozidla stát dostupnými pro všechny. Přiznám se, že k tomu „plánu“ jsem zatím poměrně skeptický.

Ostatně některé (nejen) evropské země plánují zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory už dříve. Např. Belgie plánuje tento zákaz už v roce 2026, Rakousko v roce 2027 a Irsko, Německo, Nizozemsko a Slovinsko v roce 2030. To jsou ale převážně bohatší země, které finančně motivují obyvatele, aby si koupili elektromobily. U nás by se takové podpory lidé od státu těžko dočkali.

Pokud by naše vláda k tomu přece jen svolila a rozhodla se kopírovat styl západních států, pak by těm bohatším na nákup elektromobilů přispívali ti s nižšími příjmy. Spravedlnost? To sotva.

Patová situace?

Elektromobily potřebují ke své výrobě řadu drahých kovů – lithium, kobalt, měď a další. Většina z těchto ložisek se však nachází v Africe, Asii či Austrálii. Vlastníkem těchto nalezišť je častokrát Čína (hlavně v Africe), takže to vypadá, že bez této světové velmoci elektromobil nepostavíme. Česká republika se může pyšnit ložiskem lithia, ale zničíme si kvůli těžbě tohoto lehkého a měkkého kovu naše krásné Krušné hory? Obzvláště když tak lpíme na životním prostředí?

Elektromobily narážejí na řadu problémů a před jejich jednostrannou podporou varuje prohlášení 170 evropských vědců, kteří vyjádřili pochybnosti o efektivitě dosavadního přístupu při snižování emisí CO2. Za mnohem smysluplnější alternativu považují podporu syntetických paliv (tzv. reFuels).

Zároveň také vůbec nevíme, jak budeme vyrábět potřebné množství elektrické energie a jak ji pak budeme skladovat. Ambiciózní plán k motorům vypadá sice na první pohled pěkně. Rozhodně bych ale uvítal, aby Komise byla schopná i vyvrátit studie, které jsou z Německa, Dánska nebo Nizozemska a které ukazují, že moderní motory nechávají stejnou klimatickou stopu jako elektromobily. Proto podávám dotazy na Evropskou komisi, aby tyto nejasnosti vysvětlila.

Nedořešené dopady emisních povolenek může vést k likvidaci průmyslu

Významné změny by podle návrhu měly nastat i v systému emisních povolenek (ETS). Povolenky se mají rozšířit na lodní i leteckou dopravu. A hlavně, podle návrhu Fit for 55 by v roce 2026 začal fungovat samostatný systém ETS pro budovy a silniční dopravu. Narážíme zde ale na veliký problém. Zařazení budov a dopravy do oddělených ETS riskuje přenesení břemena z průmyslu na domácnosti.

Dopad systému na občany by byl sice nepřímý, protože regulace by byla závazná pro subjekty, které jsou v dodavatelském řetězci dále. To ale rozhodně neznamená, že by občané velmi silně nepocítili dopady tohoto opatření ve svých peněženkách či na svých účtech např. kvůli vyšším cenám paliv v dopravě a účtů za vytápění. Tento přenos nákladů na dekarbonizaci na rodiny a také na malé a střední podniky je politicky citlivou záležitostí a schválení takového návrhu bude velmi problematické.

Nikoho proto asi nepřekvapí velmi ostrá slova předsedy klíčového výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Pascala Canfina. Ten označil myšlenku zavedení systému obchodování s emisemi pro budovy a silniční dopravu za "politicky sebevražednou." Řekl také, že hrozí riziko vyvolání sociálních nepokojů v celé Evropě, podobných hnutí žlutých vest ve Francii.

Problematičnost tohoto návrhu ostatně připouští i samotná Komise. Uznává nevyhnutelné sociální dopady opatření, a navrhuje dát čtvrtinu výnosů z nového systému obchodování s emisemi do sociálního klimatického fondu, jehož cílem by byla podpora renovací budov a zavádění ekologických automobilů v sociálně slabých rodinách a malých podnicích a poskytování dočasných jednorázových plateb sociálně slabým domácnostem jako kompenzace za zvýšení cen silniční dopravy a paliv na vytápění. Ani to ale vůbec nemusí stačit k tomu, aby byli před dopady opatření uchráněni ti nejzranitelnější.

Nejasná uhlíková cla

Pokud má být boj proti emisím účinný, pak není možné, aby se omezily jen na území států EU. Součástí plánu Komise je proto i kontroverzní mechanismus úpravy uhlíkových cel (CBAM). Jednoduše řečeno se jedná o nástroj, který má zajistit konkurenceschopnost evropského průmyslu i při rostoucím zpoplatnění uhlíkových emisí v rámci EU. Toto opatření má zajistit takové podmínky pro podniky v EU, aby nebyly znevýhodněny v hospodářské soutěži, kdy Evropa bojuje s emisemi, zatímco zbytek světa s ní nedokáže držet krok.

Tato uhlíková cla spočívají ve zpoplatnění obsahu uhlíku v dovozeném zboží na úrovni odpovídající domácím cenám uhlíku. Návrh předpokládá, že systém se zpočátku zaměří na vybrané zboží s vysokou uhlíkovou náročností, konkrétně se bude jednat o cement, železo a ocel, hliník, hnojiva a elektřinu. Dovozci tohoto zboží z EU budou muset kupovat certifikáty CBAM, jejichž cena bude odpovídat ceně v systému ETS.

CBAM bude uplatňováno na zboží dovážené ze zemí mimo EU, ale země, které patří do Evropského hospodářského prostoru. Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarko by byly od této povinnosti osvobozeny. Balíček navrhuje, aby příjmy z CBAM šly do rozpočtu EU. Opatření bude zaváděno postupně v přechodném období 2023-2025, aby byl zajištěn co nejmenší dopad na obchod.

Oznámení o uhlíkových clech vyvolalo smíšené reakce. Evropský průmysl čelící vysokým nákladům v rámci systému emisních povolenek jej opatrně podporuje. Naproti tomu země jako Brazílie, Indie, Jihoafrická republika a Čína jej označily za "diskriminační." Spojené státy se sice v zásadě proti CBAM nepostavily, ale naznačily, že jeho zavedení by bylo velmi složité.

Konkrétnější podoba provedení opatření zatím není úplně zřejmá. Současný návrh slibuje vzít v úvahu jak uhlíkovou stopu dováženého zboží, tak implicitní cenu uhlíku, které je zboží vystaveno (buď jako daň, nebo jako regulační norma). Zatím však není jasné, jak to bude provedeno.

Používání sankčních "výchozích" předpokladů v případě, že EU nemá k dispozici údaje o uhlíkové stopě výrobku, však může velmi pomoci zvýšit transparentnost v hodnotových řetězcích s vysokou uhlíkovou náročností. Dále bude potřeba dořešit jednu další věc. Aby byl CBAM funkční, musí být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO).

Odvážný plán, který potřebuje řadu změn

Plán Evropské komise vzbudil na mnoha místech vlnu kritiky, která je určitě zčásti oprávněná. Problém návrhu je bezesporu v tom, že je sice velmi odvážný, ale v některých věcech šitý horkou jehlou a nejsou domyšleny veškeré důsledky. Už z minulosti nám např. chybí data, kterými EK svá rozhodnutí ohledně klimatu opírá. Jsem rozhodně pro to, abychom udělali přírodu ‚great again‘, ale plán musí být splnitelný a nesmí na něj doplatit ekonomika EU a občané.

Nicméně i přesto je iniciativa ze strany Komise nepochybně krokem správným směrem. Musíme mít na paměti, že podoba návrhu není zdaleka definitivní. Jedná se jen o první nástřel a doufám, že se mnoho věcí ještě změní. Je ale samozřejmě potřeba opravdu vést o celém balíčku seriózní diskusi.  Klimatická změna tady prostě je a my na to musíme reagovat, pokud chceme Zemi předat budoucím generacím v dobrém stavu.

Přeji hezký den a veselou mysl!