Pronásledování křesťanů v Pákistánu nelze přehlížet ani v době koronavirové

S pandemií koronaviru rozhodně nezmizely závažné problémy, které se týkají pronásledování křesťanů v Pákistánu. Stále více dochází ke zneužívání zákona o rouhání proti náboženským menšinám.

Manželé Shafqat Emmanuel a Shagufta Kausarová byli v roce 2013 obviněni ze zmíněného činu a o rok později byli odsouzeni k smrti za neprokázané posílání „rouhačských“ textových zpráv islámskému duchovnímu. Mají čtyři děti, se kterými žili v církevním areálu ve městě Gojra v Pandžábské provincii. Otec rodiny Shafqat si v roce 2004 při nehodě zlomil páteř a od té doby je ochrnutý od pasu dolů. Jeho manželka Shagufta pracovala jako uklízečka a byla jediným pracujícím členem rodiny.

Odsouzení bez přesvědčivých důkazů

Obvinění muselo budit pochybnosti už od samého počátku v červnu 2013, kdy muslimský duchovní Muhammad Hussain řekl, že když vedl modlitby v mešitě Gojra, dostal údajně rouhačský text z telefonu, jenž byl údajně registrovaný na jméno Shagufta. Zprávy měly být napsané v angličtině. Už zde začíná celé obvinění dostávat trhliny, protože oba manželé jsou negramotní a nedovedou psát v urdštině, natožpak v angličtině.

Shagufta a Shafqat byli i přesto zatčeni a obviněni z „urážky Koránu“ (za což hrozí doživotí) a „urážky Proroka“ (za což hrozí trest smrti). Právník páru Nadeem Hassan uvedl, že pro uklidnění davů vedených islamistickými duchovními policie Shafqata mučila, aby přiznal, že zprávy skutečně poslal. Své prohlášení však odvolal, když právníci požádali soud, aby jeho prohlášení znovu zaznamenal. Policie Shafqata mučila před jeho manželkou a dětmi a vyhrožovala mu dalším mučením, pokud se nepřizná.

Shagufta řekla, že Muhammad Hussain, který pár obvinil, se spolčil s dalším člověkem, aby ukradl její občanský průkaz. Odcizený dokument byl použitý k zakoupení SIM karty jejím jménem a z telefonu s touto SIM kartou byly zaslány zprávy, z nichž byli obvinění Shagufta a Shafqat, kteří uvedli, že motivem Muhammada Hussaina měla být pomsta po menší hádce mezi jejich dětmi a sousedy před šesti měsíci.

Místní policie zaregistrovala případ rouhání na základě stížnosti Muhammada Hussaina a právníka Anwara Mansoora Gorayi. Městská policie ve městě Gojra 21. července 2013 zatkla Shaguftu a Shafqata a obžalovala je. Farrukh Saif z Farrukh Saif Foundation, nevládní organizace zapojené do obhajoby páru, prohlásil, že nebyl žádný důkaz, že by zpráva pocházela z telefonu, který vlastnil obžalovaný pár. Dle jeho slov ztratili telefon několik měsíců před červnem 2013 a nebyla ani žádná SIM karta na jejich jméno. Právník Nadeem Hassan uvedl, že policie nedokázala získat SIM kartu, která měla být údajně registrovaná na jméno Shagufty, která řekla policii, že její telefon byl ztracený už měsíc a nevěděla, kdo by mohl zprávy poslat.

I přes pochybné důkazy je 4. dubna 2014 soud v Toba Tek Singh v provincii Paňdžáb odsoudil k trestu smrti. Jak to bývá u případů obvinění z rouhání obvyklé, docházelo během procesu k zastrašování soudce. Zastrašování měli mít na svědomí právní zástupci žalující strany. Vyvíjeli tlak na soudce po celou dobu procesu, který probíhal ve vězení kvůli obavám o bezpečnost páru.

Odvolání

Pár se odvolal k vrchnímu soudu v Lahore na základě toho, že svědci v procesu měli blízký vztah ke stěžovateli a k manželům se samozřejmě stavěli nepřátelsky. V odvolání bylo uvedeno: „Jejich prohlášení vyžadují nezávislé dosvědčení, které v tomto případě chybí.“ Dále podle odvolání neexistují důkazy o tom, že si zakoupili SIM kartu. A jelikož jsou negramotní, nemohli zaslat zprávy, které byly napsány v angličtině. Jejich odvolání bylo opakovaně odloženo. V říjnu roku 2018 se případu ujal právník Saif-ul Malook, kterému se podařilo dosáhnout osvobozujícího rozsudku ve známém případu Asia Bibi. Obhajovat lidi obviněné z rouhání, zvláště pokud patří ke křesťanské menšině, znamená riskovat vlastní život. Bohužel asi nikoho nepřekvapí, že Saif-ul Malook čelí kvůli své činnosti výhružkám smrti a musí žít pod policejní ochranou. 

Děsivé podmínky věznění

V současné době jsou oba manželé drženi ve dvou věznicích vzdálených 250 kilometrů od sebe a neviděli se od roku 2014. Shagufta je ve věznici Multan Jail, kde byla uvězněná Asia Bibi. Děti, o které se nyní stará jejich teta z otcovy strany, nemohou své rodiče z bezpečnostních důvodů navštívit.

Podle posledních zpráv měli mít Shagufta and Shafqat slyšení 15. dubna, které se odložilo kvůli nárůstu případů nakažených Covid-19. Jak informovala např. Amnesty International Shafqatův zdravotní stav se rychle zhoršuje.  Jeho právník říká, že má četné proleženiny, kterým není věnovaná dostatečná péče a jsou čím dál vice bolestivé. Shafqat byl také po tři dny v březnu v komatu, ale nedostal se do vězeňské nemocnice. 

Jeho manželka navíc trpí depresemi. Protahování soudního procesu je běžným jevem také v několika dalších případech lidí obviněných z „rouhání“. Jak také upozorňuje Amnesty Intrnational, soudci jsou právem podezříváni z toho, že se zdráhají nevinné lidi zprostit obvinění ze strachu z reakcí radikálních muslimů. Z toho důvodu pak tyto soudy trvají mnoho let, než se uzavřou, jako jsme se o tom mohli přesvědčit v případě Asia Bibi a její rodiny.

Problematický zákon o rouhání

Pro pochopení celkového kontextu je dobré zmínit více o samotných zákonech proti rouhání. Zákony týkající se urážek vztahujících se k náboženství existovaly už za britské koloniální vlády.  V té době měly samozřejmě jinou podobu a plnily úplně jinou roli než nyní. Jejich účelem bylo především zajistit poklidné soužití mezi náboženskými skupinami. Zavedeny byly v roce 1860 a rozšířeny v roce 1927. Legislativu pak převzal po svém vzniku v roce 1947 Pákistán. Zákony se původně týkaly rušení náboženských shromáždění, urážek náboženského přesvědčení či úmyslné poškození nebo poskvrnění náboženského svatostánku. Maximální trest mohl být v takových případech 10 let vězení a případně také pokuta. Obvinění z tohoto přečinu byla dlouhou dobu výjimečná. Před rokem 1986 bylo za celou dobu případů spojených s rouháním jen 14!

Opravdovým problémem se vymáhání těchto zákonů stalo až za vojenské diktatury Zijáula Haka, který se během své vlády (1978-1988) snažil posílit vliv islámu v politice i společnosti. A právě to se v 80. letech projevilo na rozšíření zákonů proti rouhání zavádějící přísné tresty za urážky islámu, které jsou problémem dodnes. Nejprve se v roce 1980 staly trestným činem urážlivé výroky na adresu islámských osobností, za které hrozil trest až tři roky vězení. V roce 1982 došlo k dalšímu rozšíření legislativy. Nově začalo hrozit doživotí za „úmyslné“ znesvěcení Koránu. A konečně v roce 1986 se součástí legislativy stalo i zmíněné rouhání proti proroku Mohamedovi, za které hrozí smrt.

Dostupná data pákistánské lidskoprávní organizace Centre for Social Justice ukazují, že z rouhání bylo mezi lety 1987 a 2018 obviněno 728 muslimů, 516 členů sekty ahmadíja, 253 křesťanů a 31 hinduistů. U 44 lidí se náboženskou identitu nepodařilo zjistit. Celkem šlo o 1572 lidí. Největší podíl, nikoli však nadpoloviční většinu obviněných (46,3 %), tvoří muslimové. Vzhledem k tomu, že 96 % lidí v Pákistánu tvoří muslimové, je z uvedených údajů zřejmé, že nadproporčně zastoupení budou mezi obviněnými právě příslušníci náboženských menšin, jako jsou členové sekty ahmadíja, křesťané a hinduisté.

Počet lidí obviněných z rouhání do roku 2020 ještě více narostl na 1855. Jen za loňský rok přibylo 200 nových obvinění, což je více než desetinásobek ve srovnání s pouhými 19 případy v roce 1987. Obviněním se zde daří i důsledkem toho, že neexistují žádné sankce za falešná nařčení z rouhání. K žádné soudem nařízené popravě zatím nedošlo, nicméně desítky lidí obviněných z rouhání už byly zavražděny muslimskými radikály před začátkem procesu. Už samotné obvinění bez důkazů mělo mnohokrát za následek útoky na obviněného a zastrašování jeho rodiny.

Případ manželského páru Shafqata Emmanuela a Shagufty Kausarové jasně dokládá, že útlak náboženských menšin zdaleka nepominul a problému je třeba neustále věnovat pozornost. Podle loňské zprávy Komise Spojených států pro náboženskou svobodu ve světě bylo v roce 2019 téměř 80 lidí uvězněných za rouhání, z nichž polovině hrozilo doživotí či smrt. V tomto případě je navíc do očí bijící naprostá nesmyslnost obvinění.

Jsem proto moc rád, že se problémem zabýval i Evropský parlament, který ve své rezoluci vydané právě v souvislosti s případem zmíněného křesťanského páru odsoudil porušování práv náboženských menšin a uplatňování zákona proti rouhání. Také americký Kongres přijal na konci minulého roku rezoluci vyzývající ke zrušení zákonů proti rouhání ve světě. Pouze mezinárodní pozornost a tlak zvenčí může Pákistán přimět k nápravě a přinést změnu. Často rád připomínám, že v případě Asia Bibi se to stalo a není důvod pochybovat o tom, že stejného cíle lze dosáhnout i nyní. Nevinní lidé nesmí být odsuzováni k smrti a léta drženi v nelidských podmínkách kvůli obviněním, která jsou naprosto smýšlená!

https://www.churchinchains.ie/prisoner-profiles/shagufta-shafqat/

https://www.amnesty.cz/pripad/pakistan-trest-smrti?fbclid=IwAR3ehVfOE1pPfUHLG0yrBlpBgNxb-sbxQYKqmmFFen_nD0kmU44YPMg7Rr8

http://www.csjpak.org/pdf/Study%20Challenges%20in%20Exercising%20Religious%20Freedom%20in%20Pakistan%20(CSJ).pdf

https://www.aljazeera.com/news/2020/9/21/explained-pakistans-emotive-blasphemy-laws

https://www.persecution.org/2021/02/06/new-report-pakistans-blasphemy-laws-documents-200-accusations-2020/

https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2021-0157_EN.html