Proč má týdeník Respekt potřebu šířit konspirační teorie?

Týdeník Respekt jsem dlouhodobě bral jako seriózní médium, které se snažilo ověřovat fakta a ukazovat věci z jiné perspektivy. Bohužel moje zkušenost z minulého a tohoto týdne ukazuje, že se nejspíše něco v tomto médiu změnilo.

Koncem října jsem navštívil Indii. Jednalo se o jednu z mnoha zahraničních misí, které jsem od roku 2014 z pozice europoslance absolvoval, ale jen k této vydal článek web Respekt. Nutno říci, že hodně účelový, plný nepravd a s odkazy na média, která přitom své vyjádření už dávno před jejich článkem opravila a od mnohých jsem dostal i omluvu. A vydali to i přesto, že pan redaktor Vojtěch Srnka měl mé plné vyjádření k cestě a vstřícnou nabídku, že mu ke všemu rád pošlu další důkazy. Radši ale začal rozvíjet absurdní konspirační teorie o mé údajné spolupráci s Ruskem (sic).

První naprostá nepravda v článku Co všechno shodou náhod zažil europoslanec Tomáš Zdechovský je, že jsem se setkal s indickým prezidentem. S tím jsem se nikdy bohužel nesetkal a ani to v nejbližší době neplánuji. Setkal jsem se pouze s premiérem Indie, vice-prezidentem Indie a ministrem zahraničí.

Druhá nepravdivá informace je, že cituji: „Zahraniční média v čele se serverem Politico.eu a několika indickými tituly tak Zdechovského označila za součást delegace“. V době, kdy psal pan Srnka svůj článek, již však Politico.eu svůj článek dávno opravilo, opravila se i indická média. Pan Srnka byl na tuto skutečnost upozorněn, přesto se v jeho článku objevuje. Tedy jednoduše ignoroval skutečnosti, které se mu „nehodily do krámu“, konkrétněji do click-baitového článku. Předtím jsem dostal stejný dotaz i z ČTK nebo Seznamu, které si ale informaci ověřili a podobné články nevznikly.

O tom, že jsem dopředu nevěděl, ve kterém budu hotelu a dozvěděl jsem se to z bezpečnostních důvodů až na místě, existuje písemný doklad, který pan redaktor mohl mít k případnému osobnímu nahlédnutí. Mohu dokázat i to, že mé lety a program byly celkově úplně jiné než ty od ostatních europoslanců, kteří na rozdíl ode mě cestovali do Kašmíru. A také mohu dokázat, že jsem se s indickými představiteli měl separátně setkat už v srpnu, kdy ale cesta byla bohužel posunuta. Snaha pana redaktora propojit mě se skupinou, je tak skutečně hodně účelová a lichá.

Jak to bylo s Maledivami

Pan Srnka ve svém článku dále připomíná moji výpravu na Maledivy, ale ani zde neříká celou pravdu, která mu přitom byla opět sdělena, případně si ji mohl dohledat. Na jaře 2018 jsem byl jedním z autorů rezoluce, která odsoudila zavírání opozičních předáků do věznic včetně demokraticky zvolených prezidentů a odsoudila i policejní brutalitu proti občanům a právníkům, kteří nesouhlasili s diktátorským režimem prezidenta Yemena. Podobně, jako u více než 300 dalších lidskoprávních rezolucí, kterým jsem se v průběhu minulého mandátu věnoval, jsem i zde informace čerpal od několika uznávaných mezinárodních neziskových organizací, se kterými dlouhodobě spolupracuji, konkrétněji třeba HRWF, Člověk v tísni apod.

Proto jsem tehdy dostal nabídku podpořit demokratickou opozici před prezidentskými volbami. Tu jsem s díky odmítl s tím, že mám malé děti. Podle tehdejších zákonů by mi totiž v případě dopadení hrozilo až 8 let vězení, které jsem nechtěl riskovat. Poučením mi byly především chyby bývalého politika KDS a ODS Ivana Pilipa, který skončil ve vězení na Kubě.

Na nabídku setkat se s právníky zastupujícími politické vězně, opozičním prezidentským kandidátem a politiky jsem kývl až v červnu 2018, kdy jsem dostal osobní bezpečnostní záruky o zajištění cesty. Pokud by se pan Srnka zajímal o podrobnosti, zjistil by, že existuje mnoho lidí, kteří mu potvrdí, že jsem na cestu odletěl po několika týdenní intenzivní přípravě zahrnující i psychologickou přípravu na mé případné uvěznění.

Na rozdíl od svých kolegů jsem tam totiž nejel na diplomatický pas, ani jsem si nebral s sebou nikoho jako doprovod. Po mých setkáních se současným prezidentem, opozicí a právníky jsem zemi neprodleně opustil a pokračoval ve své činnosti na podporu maledivské opozice a jejího kandidáta, který nakonec zvítězil ve volbách. Proto mi i v červnu jako jedinému z europoslanců osobně poděkoval ministr zahraničí Malediv, což pan ministr i sám oficiálně zveřejnil na svém twitteru i se společnými fotkami.

Paní Sharmu jsem poprvé osobně potkal na Maledivách s tím, že se chtěla mých schůzek z opozicí zúčastnit. To jsem po dlouhých jednáních nakonec akceptoval s tím, že jsem nečekal, že se pokusí po našem návratu prezentovat naši misi jako oficiální jednání. Tím to nikdy z logiky věci být nemohlo a nebylo, na což jsem pana Srnku také upozornil.

Další lidskoprávní mise

Jinak je zajímavé, že Respekt, když už se pravděpodobně se záměrem větší dramatičnosti článku rozhodl spojovat nespojitelné, neinformoval třeba i o dalších mých lidskoprávních misích. Například o tom, že v prosinci 2015 jsem podnikl tajnou misi na Kubu, kde jsem navštívil jak přední opoziční předáky, tak nafotil mlácení demonstrantů při dni lidských práv nebo se osobně zúčastnil protestu Dam v bílém za svobodu u kostela sv. Rity. Jel jsem tam ve spolupráci s už jednou zmíněnou neziskovou organizací Člověk v tísni a jediné médium v ČR, které o ní referovalo, byl deník Blesk, ačkoliv to samozřejmě bylo  nabídnuto i dalším médiím. Proč tato lidskoprávní mise nezajímala média, která se jinak označují za seriózní? 

Také bych rád dodal, že můj článek ke Kašmíru, kde rozebírám situaci v zemi a uveřejnilo ho v české verzi i info.cz, jsem nepsal primárně pro EP Today, ale pro The Parliament magazin, kde mám bohatou publikační historii, na což jsem pana Srnku také upozornil. Stejně tak na fakt, že EP Today nevnímám za seriózní médium. Pro můj tým je velkým ponaučením, že toto musí bezpodmínečně hlídat a trvat příště na okamžitém stáhnutí. Nicméně i tak je dost absurdní, že na základě publikace tohoto jednoho článku na serveru EP Today, který byl navíc odhalen za proruský až po jeho vydání, mě pan redaktor začal spojovat s ruskou propagandou a tvořit další konspirace.

Závěrem myslím mohu říct, že za článek pana Srnky bych od Respektu měl dostat omluvu. Vůbec na ní ale netrvám. Respektu jsme v pondělí 11. 11. ráno zaslali reakci a bude mi stačit, když ji v plném znění zveřejní, aby si mohl každý čtenář udělat obrázek o kvalitě žurnalistické práce a profesionální novinářské nezaujatosti pana redaktora.

Přeji hezký den a veselou mysl!