Istanbulská úmluva pomůže ženám lépe kriminalizovat muže

Žena obvinila druha z týrání. Popisovala až tak brutální násilí, znásilňování, svazování a nucení k prostituci, že policie muže okamžitě na tři čtvrtě roku vzala do vazby. Pak se ukázalo, že naprosto vše byl výmysl...

Domácímu násilí, ale i křivým obviněním, se věnuji už několik let, proto mě nedávno v Právu uvedený případ popisovaný v úvodu vůbec nepřekvapil a ještě jsem si řekl, že i ta podmínka, kterou žena dostala (stará se přeci o děti...) je na české poměry ještě nestandardně vysoký trest, protože ač za křivé obvinění hrozí až 10 let odnětí svobody, v praxi byly dle mediálních zdrojů zatím odsouzeny jen tři ženy, zbytek uniká zcela bez trestu nebo jen se symbolickými pokutami ve výši maximálně 500 Kč.

V roce 2012 jsem se dostal k mezinárodnímu sociologickému průzkumu domácího násilí od dvou amerických psychiatrů, kdy se ukázalo, že ženy jsou vůči partnerům stejně agresivní jako muži. Rozdíl je pouze v tom, že muži se uchylují více k fyzickému teroru a ženy k psychickému, který se hůře prokazuje. Policisté nám opakovaně říkali, že třetinu případů lze považovat za vymyšlených a často spojených s rozvodem, kdy si tak ženy chtějí pojistit výlučnou péči o děti.

Osobně vidím jako jediné řešení těchto sporů prosazení tzv. cochemské praxe (zkráceně jde o dohody při rozvodu/ rozchodu rodičů, více v tomto 9ti minutovém videu), a to povinně na všech soudech stejně, jako to mají už přes deset let v Německu a jsou s tím výborné zkušenosti. Bojuji za to už od roku 2014, další akci na podporu tohoto systému pořádáme ve sněmovně 26. 10..

Istanbulská úmluva ale zakazuje „alternativní řešení sporů“ (IÚ čl. 48) a od psycholožky, a zároveň šéfky vládního Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách Marvánové Vargové mám potvrzeno, že jakmile se při rozvodu objeví násilí, nebude Cochem vhodný. To osobně považuji za naprosto nepřijatelné, protože Cochem právě pomáhá předcházet vyhroceným sporům, při kterých by kdokoliv z partnerů sáhl k násilí. Proč proti této prevenci bojovat?

Křivě obvinit muže a ničit tak rodiny bude extrémně snadné

Istanbulská úmluva zavádí také jednu novinku, kterou ještě nikdo nezmínil. A to je situace, kdy bude rozvádějící se matka o nějakém násilí svědčit před feministickou neziskovkou – ta jí bude platit právníka a všude zastupovat ideálně bez její přítomnosti, protože svědčení u soudu a u policie ženu dále stigmatizuje a dochází k „sekundární viktimizaci“. To nebudeme moci dopustit, protože ženy totiž budeme muset nově maximálně chránit, i pokud by mělo jít jen o domnělé oběti. Proto ani nebude existovat potkávání partnera! A proto ani nepůjde střídavá péče, což Česká ženská lobby vyzdvihuje jako největší přínos IÚ! A pak mi vyprávějte pohádky, že Istanbulská úmluva naprosto není o tom jakkoliv ničit rodiny a přístup mužů k dětem…

Doplním, že sice nebude nijak narušen institut křivého obvinění a možnosti otců se (po letech stresu, leckdy i vězení, jako v úvodním případě) bránit, jak už jsem ale naznačil, celý proces rozvodu bude ovlivněn „jistotou neviny ženy“ a presumpcí VINY muže a děti tak mohou přijít o otce až na několik let, protože soudy budou moci doporučit maximálně asistované styky, aby děti byly mimo přítomnost údajného násilníka a nepřejímaly tak vzory jeho chování, což vede k jejich agresivitě v dospělosti. Ideálně by otcové dokonce měli být dle čl. 31 zbaveni rodičovské zodpovědnosti! Že ten proces pro ženy takto bude, potvrzuje i advokátka Ježková z organizace ProFEM, která v tom oproti mně vidí obrovský přínos.

Křivá obvinění už teď tvoří třetinu případů

Různá křivá obvinění už se v České republice mnoho let dějí, psal jsem o tom třeba v článku Proč se beztrestně sdílejí postupy sexuálního zneužití dětí? Přesné statistiky ministerstvo spravedlnosti nevede, jak jsme se dozvěděli na konferenci Křivé obvinění, kterou jsem loni pořádal. Jak jsem ale už zmínil výše, různí odborníci a mým týmem oslovená krajská ředitelství policie se shodují na zhruba třetině všech případů. Tato informace zazněla od právníků i během semináře k IÚ pořádaném ve Sněmovně 16. 10. 2018.

Celkově je extrémně pravděpodobné, že nám pak v českém prostředí vznikne atmosféra podobná americkému hnutí #metoo, kdy ženy obviňují muže z údajného násilí a požadují, aby i za třeba dvacet let staré „na střední mi sáhnul na zadek“ muži přicházeli o práci a byli veřejně lynčováni v médiích apod. K jakémukoliv násilí na ženách přeci musí být nulová tolerance!

Po roce těchto akcí už se tak za větší oběti začínají považovat muži (podívejte se na sítích pod hashtag #himtoo, to jsou případy mužů, které křivá obvinění dovedla nezřídka až k sebevraždě) a hnutí se tak obrací proti jeho stvořitelkám, jak nedávno potvrdil i výzkum od The Economist. A hlavně proti skutečným obětem násilí…

Chci rovnost mužů a žen před zákonem

Předně všechny otce, další muže a ženy, které chtějí skutečnou rovnost pohlaví před zákonem tak, jak to ještě relativně máme teď, vyzývám, aby podepisovali proti IÚ petice, psali poslancům a na Úřad vlády, od kterého můžete chtít např. překlad důvodové zprávy, která je pevnou součástí IÚ, ale pokud někde existuje v češtině, nepodařilo se nám ji dohledat.

U nás potřebujeme na řešení problematiky domácího násilí více peněz. Ale ne pro různé feministické neziskovky, který domácí násilí zneužívají ke třídnímu boji proti mužům. Potřebujeme je pro různé charity a další rodinná centra ve městech mimo Prahu.

Vyzvěte proto vládu a poslance, aby vyčlenili peníze na prevenci domácího násilí, ale nezvedali ruku pro Istanbulskou úmluvu, protože i pokud by byla ratifikována, bude stejně konkrétní přidělení financí záviset na jejich rozhodnutí, papír nepapír. Česká republika navíc v současné době neratifikovala a jen podepsala 125 jiných úmluv z Rady Evropy, a to třeba i z jednoznačně důležitých oblastí sociálního zabezpečení a boje proti terorismu, opravdu nemáme povinnost ratifikovat každou úmluvu Rady Evropy. A vůbec ne takovou, která nebojuje s diskriminací, ale naopak ji zavádí. A o tom jen naprosto přesvědčen.

Přeji hezký den a veselou mysl!

PS: Tento článek je plně ozdrojován za účelem poskytnutí objektivních informací k celé problematice Istanbulské úmluvy a je tak možné si vše samostatně pročíst a prostudovat. Smyslem snahy autora je dát čtenářům k dispozici maximum informací a zdrojů, které mohou poskytnout širší náhled na celou IÚ. Tento komentář navazuje na článek Proč Istanbulskou úmluvu kritizují právníci po celé Evropě a v ČR se o tom mlčí? uveřejněný 19. 10. 2018.