Opravdu jsou české dětské domovy plné nešťastných dětí?

3. 08. 2018 8:26:43
V rozhovoru pro xTV jsem řekl, že existují děti, kterým dětské domovy vyhovují a nechtějí do rodin. Vrhla se na mě lavina lidí, kteří očividně nikdy v žádném dětském centru nebyli a žijí v dávno neplatících představách.

Dětské domovy, už mnoho let nejsou továrnou na výrobu deprivovaných dětí tak, jak to většina lidí zná z dokumentů doktora Matějíčka, který se české ústavní praxi věnoval v 50. a 60. letech minulého století. Díky zákonu č. 109/2002 Sb.o ústavní výchově a následným vyhláškám, v ČR existují už jen dětská centra rodinného typu, kdy je povoleno tvořit skupiny dětí po maximálně 8 dětech, kdy na každé 4 děti připadá jeden vychovatel, což je praxe, kterou např. dětský domov v Kašperských horách provozuje už od 19. století, tedy více než 100 let před tím, než se vůbec začalo mluvit o tom, že by všechna dětská centra měly být jen rodinného typu. Nedá se tak říci, že reforma je něco úplně nového, naopak tu probíhá dlouhodobě.

Dětská centra (dále už jen DC) pravidelně navštěvuji už několik let, jsem v častém kontaktu s jejich řediteli, pěstouny, se sociálními pracovníky, psychology, lékaři i samotnými dětmi. Vždy budu obhajovat na prvním místě biologickou rodinu a práci s ní, ale s mými zkušenostmi mě jednoduše nikdy neuslyšíte černobíle kritizovat dětské domovy a žádat jejich okamžité zrušení, protože trvám na tom, že ne každé dítě k pěstounům chce a já místo frází o nutnosti milující náruče pro každé dítě, respektuji skutečný názor dětí a nehodlám poroučet větru a dešti a jít proti jejich vůli.

Z praxe totiž vím, že ty děti se pak stejně jen do DC vrátí, nebo je tam vrátí pro nezvladatelnost nová rodina. Představa, že po absolvovaném školení se každý pěstoun může starat o jakékoliv dítě, je totiž lichá podobně, jako počítat s tím, že každá kočka vychová štěňata, ačkoliv třeba u čivavy se to už povedlo.

Možná je to pro mnohé překvapující, ale skutečně je nad očekávání časté, že jsou děti, které DC preferují, ať už proto, že nechtějí být nikomu vděčné za nějakou „záchranu“ (o kterou nestojí, chtějí klid) nebo prostě chtějí neutrální prostředí – což se nezřídka děje třeba u dětí narkomanů a v dalších případech, kdy odebrání bylo více než důvodné. Přes všechno totiž mají děti své biologické rodiče rády a nové rodiče nechtějí. Jak ve svých článcích opakuji poměrně často, krev není voda.

Čtyři skupiny dětí, které dávají přednost neutrálnímu prostředí

Dále Vám nabízím podrobnější popis 4 skupin dětí, které dávají přednost pobytu v podle médií asi stále hororových ústavech, ačkoliv já to po osobních návštěvách těchto zařízení vidím jinak. Věřím, že se nad smýšlením těchto dětí dokážete zamyslet, vcítit se do jejich situace a pochopíte, že tato problematika je všechno, jen ne černobílá.

1) sourozenecké skupiny tří a více dětí, které chtějí být spolu a nechtějí se trousit po x rodinách a třeba se už nikdy společně nevidět, protože všechny najednou si je těžko někdo vezme. Spolu bojovaly "doma", spolu chtějí bojovat dál. Stát jim vzal rodiče, jejich postele, kamarády, tak si chtějí zůstat aspoň sobě navzájem.

Samozřejmě jsou i případy, kdy je naopak mezi sourozenci obrovská rivalita a rozdělit se chtějí, obecně ale existuje už i v ČR nemálo výzkumů o důležitosti sourozenecké vazby, které vlastně ani nepotřebujeme číst, stačí si vzpomenout na různé příběhy znovu shledaných rodin / sourozenců po 2. světové válce apod. ​

2) děti starší 10 let, kterým už je milejší volnější režim, kolektiv a kamarádi, nechtějí ze všeho vytrhnout a mít dohled a z jejich pohledu až přehnanou péči v rodině (jak bylo výše, nechtějí být někomu vděční, chtějí neutrální prostředí). Situace se pak zhoršuje u dětí, které byly už z rodiny odebrány starší třeba proto, že je rodič/ samoživitel vážně nemocný a nemůže se momentálně starat, či přímo osiřely. Takové děti si většinou na nějaké úplně nové „cizí“ rodiče zvykají obtížně. Specifickou skupinou dětí v DC jsou pak puberťáci, kteří žili u pěstounů, ale pak se to prostě pokazilo a vyloženě samy se rozhodli do DC jít – viz příběh těhotné Radky.

3) děti, které vystřídaly už několik rodin, protože se těžko hledali pěstouni, kteří by zvládli jejich specifické potřeby nebo absolvovali pobyt v několika ročních přechodných pěstounských péčích za sebou, kdy se dále nenašel dlouhodobý pěstoun, kterých je chronický nedostatek (oproti žadatelům o adopce i lépe placeným pěstounům na přechodnou dobu). Takové děti také upřednostní stabilitu DC, než být dál baťůřkách a mít "deset maminek". ​

4) děti, které jsou v DC jen na přechodnou dobu a rodiče či příbuzní (teta, babička apod.) je pravidelně navštěvují, berou si je třeba na víkend, ale nejsou schopni se přímo postarat doma - třeba kvůli časově náročné práci nebo aktuálním zdravotním problémům. Pěstounská péče pak není vhodná nejen kvůli vazbě na rodinu, ale třeba i kvůli tomu, že by příbuzní neměli možnost za dětmi jezdit nějakou delší vzdálenost, protože ačkoliv se nyní preferuje umisťování dětí k pěstounům ze stejného kraje (podaří se ale málokdy), dostat se třeba z jihočeských Strakonic do Dačic, je autobusem cesta na 4 hodiny s několika přestupy. ​

Pro různé „hnidopichy“ dodám, že pokud to jde, využívá se pro tyto situace zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (tzv. ZDVOP, nejznámější jsou Klokánky, organizací je ale více), kdy se děti pro pěstounskou péči nenabízí vůbec a všichni si jsou vědomi přechodnosti řešení, je zde ale 6 měsíční limit na využití, kdy některé děti pak stejně končí v DC. Taková je prostě realita, ač je zde nemálo lidí, kteří Vám to nebudou ochotní přiznat. Ústavy z těchto důvodů mají třeba i v Norsku a různé další podobné instituce existují ve všech evropských státech, ačkoliv je třeba nazývají „pěstounskými domy“.

Proč tyto informace nenajdete v českých médiích?

Uvedl jsem zde mnoho faktů, u kterých vím, že pro mnohé budou velmi překvapující, protože opět jdu proti tomu, co se říká všude v médiích. Proti těmto manipulacím jsem už mnohokrát vystoupil a třeba jsme i se stovkou různých odborníků z oblasti práce s dětmi zaslali MPSV otevřený dopis, na který nám bývalá paní ministryně Němcová z ANO 2011ani nikdy neodpověděla.

Významnou roli tu totiž hrají různé doprovodné neziskové organizace a norské fondy, které popisují situaci v České republice tak, aby odpovídala jejich vnímání a zadání pro financování. Svou roli pak hrají i LGBTQ+ aktivisté, kteří se snaží vystupovat jako zachránci, ačkoliv možnost brát si děti z DC už mají a využívají ji úplně minimálně (více v tomto článku). Moc bych si proto přál, aby se v ČR objevila debata o tom, jaké děti v dětských centrech vlastně máme a nepoužívaly se už dávno neexistující mýty a nepravdy. Třeba k tomu tento článek přispěje.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Pozn. autora: Tento článek nemá za cíl nikterak vystupovat proti pěstounské či jiné náhradní rodinné péči, pěstounů si naopak hluboce vážím. Cílem článku je zkusit vysvětlit složitost celé problematiky široké veřejnosti bez předsudků a preference jedné či druhé péče.

Autor: Tomáš Zdechovský | pátek 3.8.2018 8:26 | karma článku: 39.90 | přečteno: 4777x

Další články blogera

Tomáš Zdechovský

Kdy začnou feministky řešit skutečné problémy žen?

České feministky řeší příliš malý podíl žen na vedoucích pozicích či přetrvávající stereotypní vnímání genderových rolí ve společnosti. Bohužel existují mnohem závažnější problémy týkající se žen, které by si zasloužily pozornost.

20.1.2019 v 18:14 | Karma článku: 39.03 | Přečteno: 3139 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Sláva! Někteří soudci umí používat mozek!

Půjčíte si 40 000 a bude po vás vymáháno přes 500 000. A podle krajského soudu to vůbec nebude lichva. U nejvyššího soudu ale naštěstí narazíte na soudce, kteří ví, co je spravedlnost a právní stát.

14.1.2019 v 12:25 | Karma článku: 42.48 | Přečteno: 7365 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Přestaňme si konečně utahovat z nejlepšího ministra dopravy!

Od roku 2010 se v ČR postavilo 75 km dálnic. Za stejné období v Polsku 783 km a v menším Maďarsku 447 km. Superman očividně lítá do Polska a Maďarska...

9.1.2019 v 12:23 | Karma článku: 46.52 | Přečteno: 11100 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Ženy mají právo zlomit nos grázlovi

Základním principem právního státu je možnost bránit se proti agresorovi. Pokud někdo někoho napadne, musí počítat s tím, že mu to napadený může vrátit. To je zákon akce a reakce.

5.1.2019 v 9:08 | Karma článku: 46.17 | Přečteno: 6332 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Proč nás autor „Husitské epopeje“ mystifikuje?

Takzvaná „Husitská epopej“ má se skutečnou historii máloco společného, protože není ničím jiným než jen manipulací

21.1.2019 v 15:35 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 286 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím

A tak se střežte těch, kdo tvrdí, že mají odpověď na všechno. Naše mysl je úžasný nástroj a ráda všemu vládne. Občas je ale dobré připustit, že jsou i věci, na které ani zdaleka nedosáhne.

21.1.2019 v 13:48 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 248 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Recenze knihy: Prolomení hradeb

Ohledně nebezpečí islamizace Evropy se objevilo mnoho knih. Kniha Petra Hampla Prolomení hradeb je jednou z těch zdařilých sociologických úvah snažící se postihnout současné paradigma výměny etnik v Evropě.

21.1.2019 v 13:30 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 362 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Řecko: Další zklamání

Řekové, kyperští i v „mateřské“ zemi, jsou hlavními viníku rozdělení Kypru a obsazení jeho severní části tureckými vojsky, což posléze vyústilo ve vyhlášení Severokypreské turecké republiky.

21.1.2019 v 11:15 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 754 | Diskuse

Dan Vávra

Děti jsou přežitek

Děti jsou otravná ekonomická zátěž a omezení pohodlí co pořád řve. Maximálně mít jedno aby člověk nepřišel do řeči, ale lepší je stejně kočka. A pak se jednoho dne po dekádách samoty vsáknete do matrace a nic po vás nezůstane.

21.1.2019 v 10:22 | Karma článku: 40.25 | Přečteno: 3019 | Diskuse
Počet článků 441 Celková karma 40.97 Průměrná čtenost 4016

Tomáš Zdechovský (1979) - optimista i snílek, kterému nikdy nebylo lhostejno dění kolem sebe. Rád mění vize v realitu a realitu ve vizi. Miluje filmy Forrest Gump, Up in the air, Vrtěti psem a Thank you for smoking, Iluzionista, skupiny The Cranberries, Kryštof, Jelen a U2 a lidi, kteří umí říci své názory. Nezná slova: "To nejde" a "to se nikdy nenaučím".

Od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL (EPP), vice-koordinator Evropske lidove strany ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu, člen výboru pro Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Rozpočtovém výboru. 

Najdete na iDNES.cz