Na slyšení v Evropském parlamentu zaznělo, že celá slavná kauza Čapí hnízdo byl dotační podvod. Ten podle Komise a OLAF spočíval v tom, že aby dceřiné společnosti Agrofertu mohly čerpat evropské dotace, vytvořily si firmu, která dle čestných prohlášení žadatelů o dotaci měla být údajnou malou až střední firmou, jež jediné mohly dotace získat. Tou však nikdy nebyla. Celou dobu podle mnoha důkazů patřila do holdingu Agrofert Andreje Babiše, který se následně skrze reklamu podílel na jejím financování. Mezi důkazy jsou dále například už zveřejněné výpisy z bank, kdy si přímo Andrej Babiš bral v inkriminované době na rozvoj Čapího hnízda půjčky.
Česká média až na pár výjimek přinesla informaci o tom, že Česko kvůli kauze Čapí hnízdo nemuselo peníze vracet. Ano, nemuselo, ale to je jen půlka pravdy. Je nutné dodat, že tomu tak bylo jen proto, že Středočeský kraj po obdržení zprávy OLAF a doporučení Evropské komise, musel tento projekt vyjmout z žádosti o financování EU. Kdyby to neudělal, program by nemohl být uzavřen, což s sebou nese závažné následky v podobě toho, že by kraji nebyly proplaceny ostatní projekty.
Pokud by byl celý projekt v pořádku, peníze by kraj, potažmo Česká republika, mohla na Čapí hnízdo čerpat. Takto je ale nikdy nedostala, protože projekt jednoduše v pořádku nebyl. Tečka. A premiér v demisi Andrej Babiš tak opakovaně neříkal pravdu, což by se od člověka, který o sobě tvrdí, jak bude bojovat s korupcí, podvody a klientelismem, minimálně očekávalo.
A také, pokud by byl nevinný, bych čekal, že se nebude snažit prodlužovat své vydání a celé trestní řízení z důvodu, aby ho mohl případný nezávislý soud co nejdříve osvobodit. Nicméně zde se pan premiér nejspíše inspiroval Davidem Rathem a bude nám raději donekonečna tvrdit, že kauza nebyla jednoznačně ukončena. Byla – a s jasným konstatováním, že se jednalo o podvod.
Na co tedy ten OLAF přišel
V sobotním Právu naznačil pan Babiš, že za celou aférou stojí ČSSD. Když jsem to četl, musel jsem se smát, protože už nespočítám, kolik lidí pan Babiš označil za viníky, udavače nebo zkorumpovanou mafii. Fakta ovšem prokazatelně jeho tvrzení o jeho nevině vyvrací.
Nejzajímavější jsou z tohoto pohledu závěry OLAFu, které hovoří o netransparentní vlastnické struktuře Čapího hnízda s akciemi na doručitele, kde se může za akcionářem skrývat ve skutečnosti kdokoliv. Dobrá zpráva je, že díky této kauze podobné společnosti již nebudou moci dotace čerpat. Takže přeci jenom lze na celé kauze najít nějaké pozitivum. Také se díky upozorňování na to, jak „podvádějí a kradou všichni“ důkladně prověřilo dalších 33 českých projektů. Závěr? Všechny v pořádku! Čapí hnízdo jednoduše patří mezi velmi ojedinělé excesy.
Také je ve zprávě OLAF určitě zajímavé si přečíst, jak byla přes pochybnosti posuzovatelů ohledně možné rentability projektu Čapímu hnízdu dotace přece jen nakonec udělena. Jako už drobnosti člověku pak připadnou věci jako způsob žádosti, financování projektu, záruky za úvěr opřené o holding a další věci, které svědčí o tom, že projekt nikdy neměl dotaci získat, protože nesplnil důvody poskytnutí dotace. Proč se tak stalo je určitě relevantní otázka. V každém případě osobně vidím vinu primárně u toho, kdo o dotaci požádal a nebál se kvůli tomu falšovat velké množství dokumentů. Vina těch, kteří vše hned neprokoukli či přivřeli oči, je až druhotná.
Příběh pro Evropskou unii končí. Poučili jsme se a udělali vše proto, aby se podobný případ už neopakoval. Je nyní na českých policistech, státních zástupcích a soudcích, aby rozhodli, zda a kdo bude veden k odpovědnosti. Obviněných osob je hned jedenáct a já věřím, že boží mlýny melou, jako mlely třeba v případě Radovana Krejčíře, který za své činy už sedí ve vězení.
Pozn. autora: Článek byl napsán pro týdeník Reflex, kde ho můžete v originální verzi najít na straně č. 18.
