Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mýty a nesmysly kolem diskuse o adopcích dětí homosexuály

20. 12. 2017 8:26:06
V souvislosti s obnovenou diskuzí o adopcích homosexuály se často dělá rovnítko mezi počty dětí v dětských domovech a povolení adopcí homosexuálů. Prý by se počet dětí v zařízeních snížil. Nesnížil. A hned vám řeknu proč.

Jistě, ne vždy to v biologické rodině klapne a máme proto děti v dětských domovech. Proč tedy raději nedat dítě dvěma tatínkům nebo maminkám, než jej „mučit“ v dětských centrech? A klesl by počet dětí v zařízeních po povolení adopcí homosexuály?

Tyto otázky považuji za argumentační faul hned z několika důvodů. Předně tato centra pravidelně navštěvuji a mnohokrát mi jejich ředitelé dokázali, že opravdu dělají první poslední, aby se děti dostaly do náhradních rodin. Jenže ochota lidí brát si děti klesá s tím, pokud má dítě nějaké zdravotní problémy nebo pokud dětí z jedné rodiny je 3 a více. A zde je naprosto jedno, zda je náhradní rodič heterosexuál nebo homosexuál. Také ochota některých biologických rodičů dávat "své" děti k adopci je minimální.

V dětských domovech už nyní totiž není výjimkou, že na vlastní riziko a zodpovědnost, dávají ředitelé děti do tzv. hostitelské péče, aby děti třeba mohly co nejdříve do budoucí rodiny a zbytečně nečekaly, než soudy rozhodnou, zda skutečně může dojít k adopci, předání do péče apod. Ale výsledky jsou často rozpačité.

Osobně jsem se navíc vždy setkal jen se situací, kdy se pracovníci domovů opravdu maximálně snažili děti rozvíjet, individuálně se jim věnovat a v mnoha směrech jim tak nabídli lepší možnosti rozvoje, než většina rodičů.

Dovolím si proto klidně říci, že dávno nejsou pravda stereotypy z dob pana doktora Matějíčka, kdy se „pobyt v ústavu“ rovnal vytvoření silně deprivovaného dítěte, ač vám samozřejmě různé pochybné "neziskové organizace" budou tvrdit opak a ještě nás samy udávat u Rady Evropy (není to instituce EU), asi aby získaly granty na „změny v norském stylu“.

Ano, žádná instituce nikdy nemůže nahradit stabilitu milující rodiny. Nemůže jej však zcela nahradit ani rodina „nebiologická“, ač je to lepší řešení, protože se to více blíží jinak přirozenému stavu. I v nevlastní rodině totiž některé přirozené instinkty prostě chybí a jak se velmi často zapomíná, ani nejupřímnější láska náhradních rodičů nemusí dětem stačit. Je to oboustranný vztah, nejde jen o vazbu rodiče k dítěti, ale i dítěte k rodičům.

Osobně znám několik skvělých pěstounů, kteří hned několika dětem dali skutečně první poslední, přesto jim ale třeba jedno z dětí v pubertě uteklo k biologickému rodiči s „ty nejsi má pravá matka“. Tento faktor se z diskuzí o adopcích homosexuály neuvěřitelně vytrácí.

V diskusí se vidí se jen „stejná práva pro všechny“ a od přírody daný fakt, že krev není voda se záměrně opomíjí a relativizuje pár patologickými případy biologických rodičů, jako by jinak vůbec neexistovali psychopati, násilníci a vrazi. Když na to člověk upozorní, diskuze se jen stočí k onomu demagogickému: „Jasně, tak tedy radši děti v ústavech!“, což ani nebylo původním tématem diskuze. Ale přeci ten, kdo problematiku skutečně zná ví, že i kdyby mohl adoptovat děti kdokoliv, část dětí nám v ústavech prostě zůstane.

Proč si více gayů nebere děti do pěstounské péče?

Nikdy jsem vlastně ten argument s tím, že musíme povolit adopce homosexuály, abychom neměli děti v ústavech, nepochopil. Právně volných dětí pro adopci je úplné minimum, kvůli čemuž i běžný manželský pár čeká na dítě až několik let. Kdyby homosexuál skutečně chtěl nějakému dítěti v ústavu pomoci, může se už od roku 2011 stát pěstounem. A někteří už to udělali. Ale je jich promile.

Důkazem tomu může být i případ Petra a Petra, o nichž nyní natočila dokument Česká televize. Jejich příběh vypadá nadějně a předně stabilně. Není to tak ale vždy. Jedna pražská sociální pracovnice mi třeba smutně vyprávěla o tom, jak pomohla získat malou holčičku duhovému páru z Karlína. Ti ji ale vrátili už po měsíci s odůvodněním: „Nepředstavovali jsme si to tak těžké...“ Podobně jako to udělaly i desítky párů heterosexuálních. Prostě mít zodpovědnost za dítě, jeho výchovu a vývoj není legrace.

Přesné statistiky na to, kolik homosexuálních párů žádá o pěstounství, neexistují. Shoda panuje na „případy byly zaznamenány“. Asi nejznámější český homosexuální pěstoun, nevidomý Vladimír Patera, který byl i předsedou Asociace pěstounských rodin, se ale sám vyjádřil PROTI osvojení: „Pro to zatím nejsem. V dětských domovech je dost dětí, které si mohou tyto páry vzít do pěstounské péče a neudělaly to.“ A nyní se ptejme proč? Není prostě celá diskuse o osvojení dětí homosexuálními páry nesmyslná?

Dítě je dar, nikoliv majetek

Když to celé shrnu, objektivně se tedy vedou sáhodlouhé diskuze o zcela marginální záležitosti, kdy i homosexuální pěstoun přiznal, že s duhovými adopcemi nesouhlasí. Nemohu se tak zbavit dojmu, že cílem prosazení tohoto zákona je spíše touha rozbít tradiční rodinu, než pomoc ohroženým dětem.

Přijde mi to celé jako diskuze o tom, abychom umožnili jezdit na červenou jen kvůli tomu, že to občas pár lidí dělá nebo kvůli nějaké krizi potřebuje. Klidně budu diskutovat o individuálních případech, ale nechci generalizaci a univerzální povolení pro všechny, protože na příkladu států, kde zákon prošel, ani nevidíme nějaké výrazné úbytky dětí v ústavech, jen se otevírá další Pandořina skříňka v podobě placeného náhradního mateřství, kdy se dar dítěte degraduje na úroveň „právo vlastnit dům a auto“. A to jednoduše nechci.

Diskuse o adopcích dětí homosexuály by tak měla být především věcná, slušná a oboustranně vedená bez emocí. Možná na konci dojdeme k poznání, že je to celé jen nafouknutá bublina, která při konfrontaci s čísly a realitou mnohdy jednoduše splaskne. Nebo také ne.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Autor: Tomáš Zdechovský | středa 20.12.2017 8:26 | karma článku: 39.43 | přečteno: 3703x


Další články blogera

Tomáš Zdechovský

Předseda komunistů Filip usvědčen z opakované lži!

Předseda KSČM Filip lhal v nedělních Otázkách VM i následně v pořadu ČT24 o tom, jak 12 českých europoslanců mělo hlasovat pro sankce pro ČR. Věděl, že opakuje už tisíckrát vyvrácený hoax, přesto vědomě popřel i své vzdělání.

19.6.2018 v 8:54 | Karma článku: 41.64 | Přečteno: 4708 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Chceme jít směrem Macrona, nebo Kurze?

V poslední době se na evropské scéně objevily dvě nové a výrazné mladší tváře - francouzský prezident Macron a rakouský premiér Kurz. Rozcházejí se ale zcela zásadně v budoucím pojetí Evropské unii.

18.6.2018 v 7:50 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 1188 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Proč mají mít migranti stejná práva jako občané EU?

Liberalismus se za celou dobu své existence nejen v Evropě změnil k nepoznání. Slovo liberalismus je odvozené z latinského liber znamenajícího „svobodný“. Tak proč chtějí stále více liberálové něco regulovat a někoho přemísťovat?

12.6.2018 v 11:36 | Karma článku: 40.81 | Přečteno: 2868 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Bude KSČM žádat po politických vězních peníze za stravu a ošacení?

Představte si, že Vám někdo ukradne auto a roky ho používá. Policie ho vypátrá, vrátí Vám ho ve značně špatném stavu a ještě si řekne, že byste z něho měl zaplatit daně. Přijde Vám to spravedlivé?

5.6.2018 v 18:27 | Karma článku: 40.78 | Přečteno: 2948 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Jakub Janata

Právo kulturní identity na vlastní stát

Katalánsko, Kurdistán, Palestina, Skotsko... Území, která by se z kulturních i historických důvodů chtěla osamostatnit, ale bohužel jim to není umožněno. Proč?

24.6.2018 v 13:25 | Karma článku: 9.73 | Přečteno: 153 | Diskuse

Radoslav Štědroň

Aby bylo jasno

Žil byl jeden stát už sto let, sice ne hned jenom český, ale nechme planých komentářů nekonečných – k minulosti, asi ji už nezměníme. Nyní ve státě jenom českém jsme torpedováni najatými, úslovím –

22.6.2018 v 9:30 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 439 | Diskuse

Kateřina Valachová

Komenský, ochraňuj nás od slibů. Ámos.

Tak nějak by mohla znít modlitba českých učitelek a učitelů. Každý rozumný člověk ví, že má-li vzdělávání v zemi fungovat, potřebujete tři věci: silný a stabilní rozpočet, předvídatelné financování a profesní podporu učitelů.

21.6.2018 v 9:23 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 508 | Diskuse

Lukáš Otys

Politika v totálním bahně aneb čekání na slušnost

Poslední týdny snad není den, aby se v české politice neposunuly hranice možného. Pálení trenýrek hlavou státu, usvědčené lhaní bez omluvy a dennodenní vršení balastu. Pouze výsměch nám všem.

21.6.2018 v 8:48 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 643 | Diskuse

Jaroslav Míth

Miss bez promenády v plavkách. Silák roku bez činek.

Veliký fyzik Albert Einstein se mýlil. Rychlost světla není absolutní, nepřekonatelnou rychlostí. Blbost se šíří mnohem rychleji.

19.6.2018 v 9:00 | Karma článku: 38.28 | Přečteno: 1311 | Diskuse
Počet článků 400 Celková karma 40.36 Průměrná čtenost 3747

Tomáš Zdechovský (1979) - optimista i snílek, kterému nikdy nebylo lhostejno dění kolem sebe. Rád mění vize v realitu a realitu ve vizi. Miluje filmy Forrest Gump, Up in the air, Vrtěti psem a Thank you for smoking, Iluzionista, skupiny The Cranberries, Kryštof, Jelen a U2 a lidi, kteří umí říci své názory. Nezná slova: "To nejde" a "to se nikdy nenaučím".

Od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL (EPP), vice-koordinator Evropske lidove strany ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu, člen výboru pro Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Rozpočtovém výboru. 





Najdete na iDNES.cz