Nesmyslný mýtus o „mýtu ekonomických migrantů“

14. 07. 2017 17:00:02
Před několika dny mě opravdu vytočila zpráva o tom, že ekonomičtí migranti jsou podle studie britské univerzity v Middlesexu citované na serveru iDnes mýtem. Kolem 80 % dotázaných lidí prý utíká před válkou či pronásledováním.

Když se ale podíváte na metodologii, velmi snadno lze zjistit, že závěry výzkumu jsou naprosto vadné a nespolehlivé. Problém interpretace závěrů této studie spočívá v tom, že jsou založeny pouze na výpovědích lidí, kteří míří do Evropy, aniž by je někdo konfrontoval s tím, co řekli. Ve studii je zahrnuto 750 dotazníků a více než stovka výzkumných rozhovorů vedených v uprchlických centrech v Řecku, Itálii a Maltě. Takový způsob získávání dat má ale jednu velkou slabinu. Jakou?

Už více než tři roky jezdím po uprchlických táborech nejen pro Evropě a ze své zkušenosti vím, že většina lidí opakuje stejné věty. Až když se jich zeptáte na detaily, zjistíte, že si to vymysleli. Případně dostali od pašeráků informace o tom, co mají říkat. Nasbíraná data je proto třeba brát s hodně velkou rezervou, protože jejich vypovídací hodnota je pochybná. Skutečný počet ekonomických migrantů proto bude pravděpodobně významně vyšší navzdory snahám řeckého premiéra Tsiprase a jiných levicových politiků, udělat ze všech ekonomických migrantů „uprchlíky“ a požádat si tak Evropskou unii o další peníze.

Situace v Řecku se zlepšila

Migrační krizi se přímo na exponovaných místech věnuji i dnes. Tento víkend jsem se opět po čase vrátil do Řecka, kde jsem měl možnost díky dlouholetému přátelství se zdejšími politiky setkat se jak s migranty a uprchlíky, tak s lidmi, kteří jim pomáhají nebo také s místními policisty. Rád bych se proto podělil o několik svých postřehů k tomu, co jsem viděl.

Dobrou zprávou je, že identifikace se od mé první návštěvy postupně zlepšuje, protože ve všech zemích je dnes povinnost snímat údaje a otisky prstů. Přetrvává ale problém v tom, že většina těch lidí nemá nárok na udělení azylu a je potřeba tyto lidi vyhostit. Jenomže odmítnutí žadatelé se snaží pomocí různých většinou neziskových organizací tyto procedury prodlužovat, aby zde mohli co nejdéle zůstat. Lidé z agentur EASO a Frontex by mohli vypravovat.

Např. v Egyptě v současné době válka není a u lidí z této země neexistuje žádný zvláštní důvod, proč jim udělit azyl. Anebo lidé z Bangladéše. Nepochybuji o tom, že Bangladéš je velmi chudá země s mnoha problémy, ale určitě to není země, kde by zuřil nějaký válečný konflikt. Určitě i lidé z Bangladéše jsou velmi pracovití a pokud by požádali o pracovní povolení, možná ho mnozí i získají. Ale oni nepřichází na legální pracovní povolení, ale míří do EU s tím, že se vydávají za uprchlíky.

Tyto lidi je potřeba okamžitě po skončení identifikační procedury vrátit, pokud se ukáže, že dotyčný nemá na azyl nárok. Bohužel současná mezinárodní legislativa neumožňuje lidi hned odmítnout či vrátit zpět bez projití přijímací procedurou s odmítavým závěrem. I v jinak demokratických a bezpečných zemích totiž může dojít k nějakému excesu, který příchozího opravňuje k získání azylu.

K tomu bych ještě rád doplnil, že se často jedná o ekonomické migranty, kteří sem navíc nepřišli z důvodu chudoby. Například můj rozhovor s lidmi z Indie, Srí Lanky, Pákistánu, Kambodži, Egypta nebo Maroka, měl stejný průběh. Tito lidé žili někde, kde se jim už nelíbilo, a tak se vydali do Evropy. Většina z nich sem přichází s falešným „syrským pasem“, a tak je ve statistikách máme evidované jako Syřany. Narazil jsem i na početnou skupinu Palestinců, která se vydala do EU z Libanonu. Všichni původně tvrdili, že jsou ze Sýrie, což vyvrátil až syrský překladatel. Běžný úředník to rozhodně nemá možnost rychle zjistit.

Měl jsem také možnost mluvit s „uprchlíky“ z Indie a Bangladéše. Nejdříve tvrdili, že jsou z periferie Dillí. Na dotaz, jak jste se dostali do Řecka, jeden z nich prozradil, že sedm let pracoval ve Spojených arabských emirátech a nyní se chce přesunout dál na západ. Tihle lidé jsou fakt uprchlíci? Pořád se omílá dokola, kolik je v Řecku lidí ze Sýrie. Pokud jsou, tak tu pracují a žijí, a to nejčastěji ve službách. Jejich děti chodí často do řeckých škol. V uprchlických táborech jich nyní najdete minimum. Většina Syřanů navíc hovoří plynně řecky a bez problémů se integrovala. Po válce se chce většina z oslovených vrátit zpět do Sýrie.

Dohoda s Tureckem funguje

Navzdory všem přetrvávajícím obtížím se ale situace v Řecku v mnohém zlepšila ve srovnání s tím, co tu panovalo ještě před rokem. Počet lidí, kteří přes Řecko přechází se výrazně snížil. Ukazuje se, že tolik kritizovaná dohoda s Tureckem prostě funguje.

Podle aktuálních údajů UNHCR jen letos od začátku roku dorazilo do Evropy přes Středozemní moře víc než 100 tisíc migrantů, tok migrantů do Řecka se ale podařilo téměř zastavit. Naprosto odlišná situace panuje v Itálii. Tam totiž dorazilo více než 85 tisíc ze zmíněných 100 tisíc migrantů. Itálie tak nyní nese největší tíhu náporu lidí pocházejících především z Afriky, kteří se snaží po moři dostat do Evropy. Řím proto nedávno vyzval další členské země Evropské unie, aby mu s tímto náporem migrantů pomohly. Například vysláním stovek policistů a pracovníků, kteří pomohou s vyšetřováním a návratem migrantů zpět do vlasti. A také příspěvkem na vytvoření libyjské pohraniční stráže.

Myslím, že není od věci připomenout, že dosavadní počet všech lidí, kteří se dostali do Evropy, je pouhá desetina počtu těch, co přišli v roce 2015. Číslo se zdá vysoké, ale když jsem studoval v Římě, to byl rok 2002 - 2003, chodilo přes Středozemní moře průběžně kolem 180 až 250 tisíc lidí. Je proto mýtus si myslet, že za bývalého libyjského diktátora Kadáfího byla situace výrazně lepší. Nebyla. Jen se o tom prostě nikde moc nemluvilo a o skutečných počtech příchozích se v Itálii mlčelo, protože je nikdo neregistroval.

Celou aktuální situaci bych proto shrnul následovně. Dobrou zprávou je, že celkový počet příchozích do Evropy není ve srovnání s minulostí nijak závratně vysoký a příchozí lidi se daří velmi rychle identifikovat. Zbývá ale vyřešit jeden veliký problém, na který upozorňuju neustále. Ty, kterým azyl nenáleží, je bezpodmínečně nutné oddělit od těch ostatních a musí být bez jakýchkoli průtahů navráceni, což dnes bohužel zdaleka není samozřejmostí. Protože potom na to doplácí skuteční uprchlíci. A to v dnešní době především levicoví politici nechtějí vůbec slyšet.

Přeji hezký den a veselou mysl.

Autor: Tomáš Zdechovský | pátek 14.7.2017 17:00 | karma článku: 46.06 | přečteno: 14641x

Další články blogera

Tomáš Zdechovský

Kdy začnou feministky řešit skutečné problémy žen?

České feministky řeší příliš malý podíl žen na vedoucích pozicích či přetrvávající stereotypní vnímání genderových rolí ve společnosti. Bohužel existují mnohem závažnější problémy týkající se žen, které by si zasloužily pozornost.

20.1.2019 v 18:14 | Karma článku: 39.65 | Přečteno: 3432 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Sláva! Někteří soudci umí používat mozek!

Půjčíte si 40 000 a bude po vás vymáháno přes 500 000. A podle krajského soudu to vůbec nebude lichva. U nejvyššího soudu ale naštěstí narazíte na soudce, kteří ví, co je spravedlnost a právní stát.

14.1.2019 v 12:25 | Karma článku: 42.48 | Přečteno: 7374 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Přestaňme si konečně utahovat z nejlepšího ministra dopravy!

Od roku 2010 se v ČR postavilo 75 km dálnic. Za stejné období v Polsku 783 km a v menším Maďarsku 447 km. Superman očividně lítá do Polska a Maďarska...

9.1.2019 v 12:23 | Karma článku: 46.53 | Přečteno: 11105 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Ženy mají právo zlomit nos grázlovi

Základním principem právního státu je možnost bránit se proti agresorovi. Pokud někdo někoho napadne, musí počítat s tím, že mu to napadený může vrátit. To je zákon akce a reakce.

5.1.2019 v 9:08 | Karma článku: 46.17 | Přečteno: 6337 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Proč nás autor „Husitské epopeje“ mystifikuje?

Takzvaná „Husitská epopej“ má se skutečnou historii máloco společného, protože není ničím jiným než jen manipulací

21.1.2019 v 15:35 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 664 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím

A tak se střežte těch, kdo tvrdí, že mají odpověď na všechno. Naše mysl je úžasný nástroj a ráda všemu vládne. Občas je ale dobré připustit, že jsou i věci, na které ani zdaleka nedosáhne.

21.1.2019 v 13:48 | Karma článku: 14.65 | Přečteno: 304 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Recenze knihy: Prolomení hradeb

Ohledně nebezpečí islamizace Evropy se objevilo mnoho knih. Kniha Petra Hampla Prolomení hradeb je jednou z těch zdařilých sociologických úvah snažící se postihnout současné paradigma výměny etnik v Evropě.

21.1.2019 v 13:30 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 412 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Řecko: Další zklamání

Řekové, kyperští i v „mateřské“ zemi, jsou hlavními viníku rozdělení Kypru a obsazení jeho severní části tureckými vojsky, což posléze vyústilo ve vyhlášení Severokypreské turecké republiky.

21.1.2019 v 11:15 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 797 | Diskuse

Dan Vávra

Děti jsou přežitek

Děti jsou otravná ekonomická zátěž a omezení pohodlí co pořád řve. Maximálně mít jedno aby člověk nepřišel do řeči, ale lepší je stejně kočka. A pak se jednoho dne po dekádách samoty vsáknete do matrace a nic po vás nezůstane.

21.1.2019 v 10:22 | Karma článku: 41.74 | Přečteno: 3590 | Diskuse
Počet článků 441 Celková karma 41.02 Průměrná čtenost 4017

Tomáš Zdechovský (1979) - optimista i snílek, kterému nikdy nebylo lhostejno dění kolem sebe. Rád mění vize v realitu a realitu ve vizi. Miluje filmy Forrest Gump, Up in the air, Vrtěti psem a Thank you for smoking, Iluzionista, skupiny The Cranberries, Kryštof, Jelen a U2 a lidi, kteří umí říci své názory. Nezná slova: "To nejde" a "to se nikdy nenaučím".

Od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL (EPP), vice-koordinator Evropske lidove strany ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu, člen výboru pro Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Rozpočtovém výboru. 

Najdete na iDNES.cz