Všechny podvodníky žádající o azyl musí Evropa poslat zpátky

1. 02. 2016 8:50:43
Většina příchozích do Evropy jsou pouze ekonomičtí migranti. Přiznávají to i oficiální místa EU. Místopředseda EK Frans Timmermans prohlásil, že více jak 60 % žadatelů z loňského prosince ve skutečnosti nemá na azyl nárok.

Cituje tak jednu utajovanou zprávu agentury Frontex. Podobné informace nám potvrdilo již v létě EASO, před měsícem dánský premiér a minulý týden i pracovníci německého spolkového ministerstva vnitra. Ano, existují i odlišná data, např. od UNHCR, podle nichž se má z 90 % jednat o lidi prchající z válečných oblastí, ale ta se ukazují jako naprosto nepravdivá. V datech UNHCR jsou jako Syřané započteni všichni lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou Syřany, bez jakéhokoliv vyšetřování a konfrontace. Proto mi data citovaná Timmermansem přijdou úplnější a lépe odrážející realitu.

Lze tedy říci, že pravdu měli ti, kteří byli některými označováni za nedostatečně solidární či rovnou za rasisty či xenofoby, protože říkali, že situace je mnohem komplikovanější, než se může na první pohled zdát. Řada lidí, kteří v uplynulých dvou letech přišli do Evropy, prostě podvádělo a budou se muset vrátit do své vlasti.

Uprchlíci a ti ostatní

Hlavní příčinu migrační krize totiž nelze hledat pouze v tzv. Islámském státu a obecně neklidné situaci na Blízkém východě, ale i jinde. Přesněji řečeno, nejde zdaleka jen o solidaritu s potřebnými uprchlíky utíkajícími před válkou, ale také nutnost zajistit vymahatelnost práva na evropské úrovni při navracení lidí, kteří nemají na azyl nárok.

Ano, máme zde obrovské množství těch, kteří pomoc opravdu potřebují, a nikdy jsem to nepopíral. Sám mám za sousedy Syřany, kteří před několika lety uprchli před konfliktem. Bohužel je zde i obrovské množství takových, kteří mají v úmyslu evropské solidarity zneužívat.

Co s takovými, u nichž se prokázalo, že uprchlíky ve skutečnosti nejsou? Samozřejmě jedinou možností je takové lidi navracet zpět. Jak se ukázalo, tak evropské země byly donedávna v navracení velmi nedůsledné a celý problém nabyl nynějších gigantických rozměrů.

Řešení chyb s křížkem po funuse

Vezměme si jako první příklad donedávna imigraci velmi otevřené Švédsko, které má kvůli své dřívější nedůslednosti a naprosto naivnímu přístupu problém. Nyní se vše pozdě snaží řešit dočasným obnovením hraničních kontrol a snahou alespoň trochu přivřít všem imigrantům dveře. Severská země chce vykázat 60 až 80 tisíc imigrantů, kteří nemají nárok na získání azylu. Jedná se mimochodem o necelou polovinu z celkového loňského počtu žadatelů.

Nejprve mají Švédové v úmyslu přimět nelegální přistěhovalce po dobrém, aby opustili zemi, a když mírnost nezabere, tak se pokusí o vyhoštění po zlém. Obávám se, že jednoduché to ale rozhodně nebude. Poté, co neúspěšní žadatelé dostanou vyrozumění, zůstanou v zemi ilegálně. Mohou se skrýt kdesi hluboko v přistěhovaleckých čtvrtích, kde bude obtížné je vypátrat. Problémem také mohou být domovské země, jako např. Pákistán, které při navracení nemají příliš zájem spolupracovat.

Úplně stejný problém samozřejmě neméně řeší i Německo, kam loni přišel více než milion lidí. Už dlouho se ví o lidech z Balkánu, kteří přicházeli žádat o azyl. Další státy, z nichž pochází velké množství příchozích migrantů, leží na severu Afriky. Jedná se o Maroko, Alžírsko a Tunisko a všechny zmíněné mají být zařazeny na seznam bezpečných zemí. Ani v jedné z nich v současné době žádný konflikt nezuří.

V Maroku válka není

Maroko sice demokratickou zemí není, nicméně se těší pověsti oázy klidu ve velmi neklidném regionu. Alžírsko zažilo v poslední dekádě minulého století několikaletou občanskou válku, která je však už nyní pasé. Poslední jmenovanou zemí otřásly nepokoje na přelomu let 2010 a 2011. Dnes je ale prakticky jedinou blízkovýchodní zemí, kde se po tzv. arabském jaru podařilo zavést alespoň jakžtakž fungující stabilní demokracii.

I Německo naráží na tvrdou realitu, protože navracení odmítnutých může být opravdovým oříškem. V první půlce loňského roku 5500 lidí ze zmíněných severoafrických zemí mělo být navráceno, podařilo se to ale jen u 53. Nic na tom nemění ani německé dohody s Alžírskem a Marokem o navracení. Mezistátní smlouvy jako by byly pouhým cárem papíru.

Ani pohled na celková německá čísla nevypadá nadějněji. V loňském roce bylo u našich západních sousedů zaznamenáno celkem 476 649 žádostí o azyl. Úspěšně se ale podařilo v prvních jedenácti měsících navrátit 18 363 imigrantů, což je sice více než v roce 2014, kdy poslal Berlín zpět 10 884 lidí, ale stále žalostně malé číslo. V současnosti se v Německu podle posledních údajů nachází 201 402 odmítnutých žadatelů, které je potřeba okamžitě poslat zpátky do jejich vlasti.

Řecko „Achillovou patou“ Evropy?!

Navracení se tedy realizuje jen velmi těžko, z čehož vyplývá jediné. Aby do Evropy nepřicházeli další a další ekonomičtí migranti, musí už na hranicích EU, resp. schengenského prostoru, existovat důsledné kontroly a vracení zpět do Turecka. Zdá se to jako naprostá samozřejmost, protože hranice EU by měla být střežená více než jakákoli jiná. Opak je ale pravdou. Achillovou patou Evropy je stejně jako v řadě dalších případů právě země, z níž měl pocházet onen mytický hrdina se zranitelným místem v zadní části chodidla.

Mnohokrát už jsem upozorňoval, že Řecko má propustnou hranici, na jakoukoli registraci příchozích migrantů loni úplně rezignovalo a nechávalo je volně projít dále. Za svůj naprosto nezodpovědný přístup už sklidilo Řecko kritiku i od Evropské komise. Atény sice slíbily, že síť hotspotů bude fungovat od února, tak snad se konečně dočkáme změny řeckého laxního přístupu, který jsme doteď mohli vidět.

Řecko je jeden ze dvou států, který na řešení imigrační krize čerpá nejvíce peněz. Je tedy namístě se ptát, co z těchto peněz je skutečně realizováno. Pokud se totiž tento masivní příliv lidí ze všech částí světa do Evropy bez jakékoliv kontroly nezastaví, pak už bude zbytečně ptát se na to: Jaká bude nebo nebude Evropa z hlediska náboženského? Protože v první řadě nebude bezpečná a to bude prohra celé Evropy.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Odkazy:

https://euobserver.com/migration/132034 - Švédsko chce navracet odmítnuté

https://euobserver.com/justice/132023 - Řecko zanedbává hraniční kontroly

Autor: Tomáš Zdechovský | pondělí 1.2.2016 8:50 | karma článku: 40.71 | přečteno: 1529x

Další články blogera

Tomáš Zdechovský

Kdy začnou feministky řešit skutečné problémy žen?

České feministky řeší příliš malý podíl žen na vedoucích pozicích či přetrvávající stereotypní vnímání genderových rolí ve společnosti. Bohužel existují mnohem závažnější problémy týkající se žen, které by si zasloužily pozornost.

20.1.2019 v 18:14 | Karma článku: 39.16 | Přečteno: 3192 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Sláva! Někteří soudci umí používat mozek!

Půjčíte si 40 000 a bude po vás vymáháno přes 500 000. A podle krajského soudu to vůbec nebude lichva. U nejvyššího soudu ale naštěstí narazíte na soudce, kteří ví, co je spravedlnost a právní stát.

14.1.2019 v 12:25 | Karma článku: 42.48 | Přečteno: 7366 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Přestaňme si konečně utahovat z nejlepšího ministra dopravy!

Od roku 2010 se v ČR postavilo 75 km dálnic. Za stejné období v Polsku 783 km a v menším Maďarsku 447 km. Superman očividně lítá do Polska a Maďarska...

9.1.2019 v 12:23 | Karma článku: 46.52 | Přečteno: 11101 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Ženy mají právo zlomit nos grázlovi

Základním principem právního státu je možnost bránit se proti agresorovi. Pokud někdo někoho napadne, musí počítat s tím, že mu to napadený může vrátit. To je zákon akce a reakce.

5.1.2019 v 9:08 | Karma článku: 46.17 | Přečteno: 6333 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Proč nás autor „Husitské epopeje“ mystifikuje?

Takzvaná „Husitská epopej“ má se skutečnou historii máloco společného, protože není ničím jiným než jen manipulací

21.1.2019 v 15:35 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 286 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím

A tak se střežte těch, kdo tvrdí, že mají odpověď na všechno. Naše mysl je úžasný nástroj a ráda všemu vládne. Občas je ale dobré připustit, že jsou i věci, na které ani zdaleka nedosáhne.

21.1.2019 v 13:48 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 248 | Diskuse

Vlastimil Podracký

Recenze knihy: Prolomení hradeb

Ohledně nebezpečí islamizace Evropy se objevilo mnoho knih. Kniha Petra Hampla Prolomení hradeb je jednou z těch zdařilých sociologických úvah snažící se postihnout současné paradigma výměny etnik v Evropě.

21.1.2019 v 13:30 | Karma článku: 20.44 | Přečteno: 362 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Řecko: Další zklamání

Řekové, kyperští i v „mateřské“ zemi, jsou hlavními viníku rozdělení Kypru a obsazení jeho severní části tureckými vojsky, což posléze vyústilo ve vyhlášení Severokypreské turecké republiky.

21.1.2019 v 11:15 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 754 | Diskuse

Dan Vávra

Děti jsou přežitek

Děti jsou otravná ekonomická zátěž a omezení pohodlí co pořád řve. Maximálně mít jedno aby člověk nepřišel do řeči, ale lepší je stejně kočka. A pak se jednoho dne po dekádách samoty vsáknete do matrace a nic po vás nezůstane.

21.1.2019 v 10:22 | Karma článku: 40.37 | Přečteno: 3019 | Diskuse
Počet článků 441 Celková karma 40.97 Průměrná čtenost 4016

Tomáš Zdechovský (1979) - optimista i snílek, kterému nikdy nebylo lhostejno dění kolem sebe. Rád mění vize v realitu a realitu ve vizi. Miluje filmy Forrest Gump, Up in the air, Vrtěti psem a Thank you for smoking, Iluzionista, skupiny The Cranberries, Kryštof, Jelen a U2 a lidi, kteří umí říci své názory. Nezná slova: "To nejde" a "to se nikdy nenaučím".

Od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL (EPP), vice-koordinator Evropske lidove strany ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu, člen výboru pro Občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Rozpočtovém výboru. 

Najdete na iDNES.cz