Norské Švýcarsko, aneb nejen v Norsku mají neuvěřitelné příběhy!

Do nesnází, kterých jsme byli svědky v norské kauze Evy Michalákové (a dalších), se může člověk dostat i v dalších zemích. Žádný systém není dokonalý. Proto bych zde rád upozornil na případ paní Renaty Rolle...

Proto bych zde rád upozornil na případ paní Renaty Rolle, Češky žijící ve Švýcarsku. Podílel jsem se na řešení problémů, do kterých se dostala a vypadá to, že celá kauza je na dobré cestě k úspěšnému vyřešení. 

Zmíněná paní žije v alpské zemi už delší dobu a mezitím se zde i provdala, nicméně manželství nebylo šťastné a na konci roku 2012 se rozpadlo. Po faktickém rozpadu manželství byla na základě falešných nařčení zbavena svéprávnosti a umístěna na psychiatrii (pozn. dle lékařské zprávy psychiatra neoprávněně). Bylo jí odebráno dítě, které přešlo do péče otce.

Přišla o dítě a neprávem ji zbavili svéprávnosti

Jak už jsem zmiňoval, byla Renata Rolle zbavena svéprávnosti za poněkud zvláštních okolností. Celý její případ by vydal na román a její silný příběh by zasloužil natočení. Renata totiž musela na základě nepravd a vymyšlených diagnóz strávit proti své vůli 14 měsíců v psychiatrické léčebně, kde byla nucena brát silné léky. K tomu bych chtěl dodat, že se ztrátou svéprávnosti přišla i o právo na výchovu vlastních dětí. Soud v okrsku Saane přenesl výkon rodičovské péče o syna na otce, který pracuje na farmě jako hospodář.  Přes den hlídá Simona sestra jeho otce, tedy teta dítěte.

Nikde si nemůže být člověk jistý tím, že nedojde k nějaké chybě, proto je třeba mít vždy oči otevřené. Např. ještě donedávna bylo pro mnohé také stěží uvěřitelné, že se v tak vyspělé demokratické zemi jako Norsko hromadně odebírají děti bez jakéhokoli pádného důvodu. Proč se velvyslanectví ve Švýcarsku věcí aspoň neobtěžovalo hlouběji zabývat? Nevím, ale pokud by tak skutečně udělalo, dnes by mohla celá situace vypadat jinak.

Blýská se na lepší časy

Prostudoval jsem si se svými spolupracovníky podrobně celý případ, opakovaně jsem si ověřil některá fakta, která seděla a tak jsem se rozhodl paní Renatě Rolle pomoci. Kontaktoval jsem velvyslance EU ve Švýcarsku, spojil se s advokáty a svými známými žijícími ve Švýcarsku, přes které jsem kontaktoval tamními úřady. Dále jsem pomáhal paní Renatě zjišťovat potřebné informace o jejích právech. A první výsledky se už začínají dostavovat. Paní Renatu propustili z psychiatrické léčebny a byly jí povoleny občasné návštěvy jejího malého syna pod dohledem sociálky. Včera ho viděla potřetí.

Největším úspěchem je však úplně něco jiného. V červnu letošního roku se paní Renate Rolle narodila dcera Anna, kterou měl potkat podobný osud jako Simona. Měla být také odebrána, což se ale díky opakované intervenci nakonec nestalo a Renata se tak o ní dnes řádně jako maminka stará.  Dnes už mohu prozradit, že jsme uvažovali o převozu paní Renaty do České republiky do jednoho z charitativních zařízení nebo zvažovali právní kroky s jednou z renomovaných advokátních kanceláří. Naštěstí to nebylo potřeba.  

Nyní Renatě zbývá dlouhá cesta k možnosti vidět více syna a mít s ním pravidelný kontakt. Nicméně jsem velmi rád, že při vynaložení dostatečného úsilí lze věci změnit k lepšímu a věřím, že nakonec bude mít případ pozitivní konec. Nikdy však nesmí člověk věci vzdávat. Proto stále věřím, že nakonec uspěje i letos v září Eva Michaláková v Norsku. Jak říká jedno přísloví: Žádný tunel na světě totiž není tak dlouhý, abychom na jeho konci nenašli světlo.

Přeji hezký den a veselou mysl!