Nesmyslný mýtus o „mýtu ekonomických migrantů“

Před několika dny mě opravdu vytočila zpráva o tom, že ekonomičtí migranti jsou podle studie britské univerzity v Middlesexu citované na serveru iDnes mýtem. Kolem 80 % dotázaných lidí prý utíká před válkou či pronásledováním. 

Když se ale podíváte na metodologii, velmi snadno lze zjistit, že závěry výzkumu jsou naprosto vadné a nespolehlivé. Problém interpretace závěrů této studie spočívá v tom, že jsou založeny pouze na výpovědích lidí, kteří míří do Evropy, aniž by je někdo konfrontoval s tím, co řekli. Ve studii je zahrnuto 750 dotazníků a více než stovka výzkumných rozhovorů vedených v uprchlických centrech v Řecku, Itálii a Maltě. Takový způsob získávání dat má ale jednu velkou slabinu. Jakou?

Už více než tři roky jezdím po uprchlických táborech nejen pro Evropě a ze své zkušenosti vím, že většina lidí opakuje stejné věty. Až když se jich zeptáte na detaily, zjistíte, že si to vymysleli. Případně dostali od pašeráků informace o tom, co mají říkat. Nasbíraná data je proto třeba brát s hodně velkou rezervou, protože jejich vypovídací hodnota je pochybná. Skutečný počet ekonomických migrantů proto bude pravděpodobně významně vyšší navzdory snahám řeckého premiéra Tsiprase a jiných levicových politiků, udělat ze všech ekonomických migrantů „uprchlíky“ a požádat si tak Evropskou unii o další peníze.

Situace v Řecku se zlepšila

Migrační krizi se přímo na exponovaných místech věnuji i dnes. Tento víkend jsem se opět po čase vrátil do Řecka, kde jsem měl možnost díky dlouholetému přátelství se zdejšími politiky setkat se jak s migranty a uprchlíky, tak s lidmi, kteří jim pomáhají nebo také s místními policisty. Rád bych se proto podělil o několik svých postřehů k tomu, co jsem viděl.

Dobrou zprávou je, že identifikace se od mé první návštěvy postupně zlepšuje, protože ve všech zemích je dnes povinnost snímat údaje a otisky prstů. Přetrvává ale problém v tom, že většina těch lidí nemá nárok na udělení azylu a je potřeba tyto lidi vyhostit. Jenomže odmítnutí žadatelé se snaží pomocí různých většinou neziskových organizací tyto procedury prodlužovat, aby zde mohli co nejdéle zůstat. Lidé z agentur EASO a Frontex by mohli vypravovat.

Např. v Egyptě v současné době válka není a u lidí z této země neexistuje žádný zvláštní důvod, proč jim udělit azyl. Anebo lidé z Bangladéše. Nepochybuji o tom, že Bangladéš je velmi chudá země s mnoha problémy, ale určitě to není země, kde by zuřil nějaký válečný konflikt. Určitě i lidé z Bangladéše jsou velmi pracovití a pokud by požádali o pracovní povolení, možná ho mnozí i získají. Ale oni nepřichází na legální pracovní povolení, ale míří do EU s tím, že se vydávají za uprchlíky. 

Tyto lidi je potřeba okamžitě po skončení identifikační procedury vrátit, pokud se ukáže, že dotyčný nemá na azyl nárok. Bohužel současná mezinárodní legislativa neumožňuje lidi hned odmítnout či vrátit zpět bez projití přijímací procedurou s odmítavým závěrem. I v jinak demokratických a bezpečných zemích totiž může dojít k nějakému excesu, který příchozího opravňuje k získání azylu.

K tomu bych ještě rád doplnil, že se často jedná o ekonomické migranty, kteří sem navíc nepřišli z důvodu chudoby. Například můj rozhovor s lidmi z Indie, Srí Lanky, Pákistánu, Kambodži, Egypta nebo Maroka, měl stejný průběh. Tito lidé žili někde, kde se jim už nelíbilo, a tak se vydali do Evropy. Většina z nich sem přichází s falešným „syrským pasem“, a tak je ve statistikách máme evidované jako Syřany. Narazil jsem i na početnou skupinu Palestinců, která se vydala do EU z Libanonu. Všichni původně tvrdili, že jsou ze Sýrie, což vyvrátil až syrský překladatel. Běžný úředník to rozhodně nemá možnost rychle zjistit.

Měl jsem také možnost mluvit s „uprchlíky“ z Indie a Bangladéše. Nejdříve tvrdili, že jsou z periferie Dillí. Na dotaz, jak jste se dostali do Řecka, jeden z nich prozradil, že sedm let pracoval ve Spojených arabských emirátech a nyní se chce přesunout dál na západ. Tihle lidé jsou fakt uprchlíci? Pořád se omílá dokola, kolik je v Řecku lidí ze Sýrie. Pokud jsou, tak tu pracují a žijí, a to nejčastěji ve službách. Jejich děti chodí často do řeckých škol. V uprchlických táborech jich nyní najdete minimum. Většina Syřanů navíc hovoří plynně řecky a bez problémů se integrovala. Po válce se chce většina z oslovených vrátit zpět do Sýrie.

Dohoda s Tureckem funguje

Navzdory všem přetrvávajícím obtížím se ale situace v Řecku v mnohém zlepšila ve srovnání s tím, co tu panovalo ještě před rokem. Počet lidí, kteří přes Řecko přechází se výrazně snížil. Ukazuje se, že tolik kritizovaná dohoda s Tureckem prostě funguje.

Podle aktuálních údajů UNHCR jen letos od začátku roku dorazilo do Evropy přes Středozemní moře víc než 100 tisíc migrantů, tok migrantů do Řecka se ale podařilo téměř zastavit. Naprosto odlišná situace panuje v Itálii. Tam totiž dorazilo více než 85 tisíc ze zmíněných 100 tisíc migrantů. Itálie tak nyní nese největší tíhu náporu lidí pocházejících především z Afriky, kteří se snaží po moři dostat do Evropy. Řím proto nedávno vyzval další členské země Evropské unie, aby mu s tímto náporem migrantů pomohly. Například vysláním stovek policistů a pracovníků, kteří pomohou s vyšetřováním a návratem migrantů zpět do vlasti. A také příspěvkem na vytvoření libyjské pohraniční stráže.

Myslím, že není od věci připomenout, že dosavadní počet všech lidí, kteří se dostali do Evropy, je pouhá desetina počtu těch, co přišli v roce 2015. Číslo se zdá vysoké, ale když jsem studoval v Římě, to byl rok 2002 - 2003, chodilo přes Středozemní moře průběžně kolem 180 až 250 tisíc lidí. Je proto mýtus si myslet, že za bývalého libyjského diktátora Kadáfího byla situace výrazně lepší. Nebyla. Jen se o tom prostě nikde moc nemluvilo a o skutečných počtech příchozích se v Itálii mlčelo, protože je nikdo neregistroval.

Celou aktuální situaci bych proto shrnul následovně. Dobrou zprávou je, že celkový počet příchozích do Evropy není ve srovnání s minulostí nijak závratně vysoký a příchozí lidi se daří velmi rychle identifikovat. Zbývá ale vyřešit jeden veliký problém, na který upozorňuju neustále. Ty, kterým azyl nenáleží, je bezpodmínečně nutné oddělit od těch ostatních a musí být bez jakýchkoli průtahů navráceni, což dnes bohužel zdaleka není samozřejmostí. Protože potom na to doplácí skuteční uprchlíci. A to v dnešní době především levicoví politici nechtějí vůbec slyšet.

Přeji hezký den a veselou mysl.