V čem tedy spočíval pozitivní přínos demonstrací, které se uskutečnily v Oslu a několika dalších městech v celé Evropě? Kde jsou konkrétně vidět hmatatelné výsledky? Posun je patrný ve dvou věcech, o nichž bych se chtěl zmínit ve zbytku tohoto článku.
První povzbudivá zpráva je taková, že se mnozí rodiče mohli v minulých dnech setkat se svými dětmi, přestože s nimi předtím měli odepřený jakýkoli kontakt. V podstatě z ničeho nic mohli po dlouhé době opět vidět své děti, což můžeme považovat za první obrovský úspěch.
Druhou věcí je postupná změna norského veřejného mínění. Tisíce protestujících po celé Evropě se staly důkazem toho, že pochybení norské sociálky nejsou výmyslem konspiračních teoretiků, nýbrž reálně existujícím jevem. Norové se začínají ptát, co se stalo špatně, že tolik lidí demonstrovalo proti norské politice ochrany dětí.
Nekritický postoj Norů k Barnevernetu se začíná měnit
Donedávna nekritický postoj drtivé většiny Norů k norské sociálce se pomalu mění. Víc než kdykoli předtím jsou slyšet kritické hlasy z řad laické i odborné části norské veřejnosti. Přes sto norských právníků, psychologů a dalších odborníků pohybujících se v oblasti problematiky ochrany dětí podepsalo petici za změnu systému ochrany ohrožených dětí.
Ano, můžeme říci, že jiskřička oheň nedělá, nicméně i přesto lze nedávný vývoj považovat za krok správným směrem a za jasný důkaz toho, že dosud vynaložené úsilí má smysl a přináší výsledky. Není ale čas usínat na vavřínech, protože cesta k dosažení spravedlnosti a reformě celého systému je opravdu ještě hodně dlouhá. A dokud nebude mít Eva Michaláková své děti zpátky, těžko budeme této změně v České republice věřit.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Aktuální článek z norských médií ukazující na posun v problematice:
http://www.abcnyheter.no/nyheter/2015/06/25/194407770/vi-ma-diskutere-hva-som-er-god-nok-omsorg