Proč se angažuji v kauze Evy Michalákové a jejích dětí?

Vážení, protože čelím opakovaným útokům lidí z Norska a jejich českých podporovatelů, rád bych zde napsal pár slov o tom, proč se angažuji v kauze Evy Michalákové. Její případ bohužel není vůbec výjimečný, jak jsem si původně myslel.

Předně bych rád uvedl, že studiu dostupných materiálů z celé kauzy Michaláková jsem se velmi podrobně věnoval několik měsíců před tím, než jsem s celou věcí vůbec přišel na veřejnost. Snažil se zjistit, zda se opravdu jedná o pochybení, jak tvrdí p. Michaláková, nebo ne. Musím za sebe říci, že sám jsem zprvu nemohl věřit, že je něco takového jako neoprávněné odebrání vůbec možné právě v Norsku. Nicméně po delším a podrobném zkoumání jsem uznal, že existují velmi vážné důvody pro to, aby se dalo pochybovat o praktikách norské sociálky.
 

Sám odmítám jakékoli posuzování lidí na základě stereotypů a stavím se proti všem předsudkům na základě etnického původu, a to jak pozitivních, tak negativních. Tzn., že pokud tvrdíte, že závist a pomsta nejsou typické norské vlastnosti, může to být pravda, ale rozhodně to nebude platit o všech Norech. Žádné zobecnění nelze vztahovat na všechny obyvatele. Říkáte-li, že existují vlastnosti typické pro určité národnostní skupiny, které jsou dané geneticky, tak se na mě nezlobte, ale takové tvrzení zavání rasismem a myslím si, že takové názory nepatří do svobodné společnosti.
 

Chci o věcech informovat pravdivě a případy neoprávněného odebírání prostě existují, případů existuje řada, což lze těžko popřít. Sám neschvaluji ani nepodporuji jakékoli vyhrožování a pokud k němu dochází, můžu říci jen to, že s ním nemám nic společného. Proti chybám systému chci bojovat pokojnou cestou. Budu ale neústupný! Pravda nelze vyměnit za norské fondy.

Přeji hezký den a veselou mysl!