Absurdita norského humanismu: Anders Breivik versus Eva Michaláková

Norsko je známo svým „humanismem“, který má však mnoho podob. Snad nic ho nedokáže ukázat lépe, než srovnání podmínek, které má nyní masový vrah Anders Breivik na jedné straně a matka dvou synů Eva Michaláková, kteří jí byli odebráni na základě falešného obvinění a pochybných psychologických posudkům, na straně druhé. 

Nejprve k Andersi Breivikovi, který zavraždil celkem 77 lidí. Jinde by za takový čin dostal trest smrti či minimálně doživotní trest v přísně střežené věznici bez možnosti propuštění. Norsko ale chce dát najevo, jak mu záleží na tom, aby se i s tím nejstrašnějším hrdlořezem či psychopatem zacházelo pokud možno co nejhumánněji.

Rodina je dle médií s Breivikem v písemném i osobním kontaktu a neplatí pro ní žádná větší omezení, tak jako u paní Michalákové. Při setkání rodina může s ním hovořit rodným jazykem, tedy norsky. K tomu ještě dodávám, že jeho „věznice“ připomíná spíše lepší penzion 3 + 0, kde má přístup k počítači, televizi, posilovně a může si oběd vybrat i z několika chodů.

Ve školce pracovat může, vlastní děti vychovávat nesmí

Na druhé straně je Eva Michaláková coby česká matka dvou odebraných synů Davida a Denise. Policie u ní zkoumala podezření na sexuální obtěžování dětí, nicméně nenašla nic, co by nasvědčovalo, že by k něčemu takovému mělo dojít. Nepředstavuje žádné nebezpečí ani pro své okolí, ani pro děti. Svědčí o tom i skutečnost, že pracuje s dětmi v mateřské školce.

 A už vůbec ne v Norsku, které je ochranou dětí doslova posedlé. Eva Michaláková ale dostala všechna potřebná osvědčení bez problémů. Pokud má předpoklady k tomu, aby pracovala s cizími dětmi, dokáže se zcela jistě dobře postarat i o své vlastní. Přesto všechno mohla Eva Michaláková vídat své děti pouze dvakrát ročně na dvě hodiny. Nyní u ní Barnevern přitvrdil, když ji dobu snížil ze dvou hodin pro každého z obou dětí pouze na patnáct minut na to, aby viděla oba syny!

Takže si to shrňme: Masový vrah může celkem pravidelně vídat komunikovat se svými příbuznými a rodinou v norštině. Setkávání nejsou kladeny žádní větší překážky či omezení. A na druhé straně byly nevinné matce odebrány děti a nyní je smí vídat jen dvakrát do roka na patnáct minut, a to ještě za velmi přísného dohledu norské sociálky. Matka nesmí se svými dětmi mluvit česky ani je obejmout. Důvod nikdo pořádně neví.

Jak je něco takového vůbec možné? V případě zacházení s masovým vrahem vidíme bezbřehou humanitu ve vztahu k nejnebezpečnějším zločincům. Naopak některým nevinným nedokážou pomoci ani soudy či policie a příliš účinný není ani diplomatický nátlak. Takhle to dopadá, když se sociálka stane státem ve státě.

Kritici medializace mohou vymyslet lepší nástroj

Někteří diskutující i komentátoři si stěžují na přílišnou medializaci a politizaci celé kauzy. A mají i trochu pravdu. Pokud právní i diplomatické prostředky dostatečně nezabírají, není jiná možnost, než dostatečně rozšířit povědomí o bezpráví a zkusit ho napravit přes poslední nástroj – veřejnou diskusi. Pokud s tím někdo nesouhlasí, ať vymyslí jiný nástroj. Z mého pohledu současný mediální a politický tlak je poslední šance zvrátit bezpráví páchané na Michalákových.  

Přeji hezký den a veselou mysl!