Západní sankce drtí ruskou ekonomiku

EU plánuje po Velikonocích schválit v pořadí už jedenáctý balíček sankcí. Málo se však připomíná, jak fungují ty dosavadní. Někoho možná překvapí, že Rusko už v některých oblastech sankce pociťuje poměrně citelně.

V prvních měsících po vypuknutí války se zdálo, že Rusko z toho může vyjít vcelku dobře. Úvodní měsíce ruské invaze na Ukrajinu v loňském roce se odehrávaly ve znamení výrazného zvýšení cen ropy a zemního plynu, což samozřejmě silně hrálo do karet Moskvě, protože Evropa byla na dovozu těchto surovin z Ruska z velké části závislá. Panovaly dokonce důvodné obavy z toho, zda lidé v evropských zemích v zimě nezmrznou. Ty se ale naštěstí nenaplnily.

Rusku sice loni zpočátku pomohly vyšší globální ceny strategických surovin, jako jsou ropa a plyn, k tomu, že se mu podařilo vyhnout nejhoršímu. Hrubý domácí produkt klesl podle oficiálních údajů o 2,1 %, což je mnohem méně než některé dřívější predikce, které odhadovaly pokles na více než 10 %!

Ani toto na válečné poměry relativně solidní číslo nemusí být ve skutečnosti tak růžové, jak se zdá. Problém je v tom, že jsou zde započtené i dva předválečné měsíce leden a únor, což samozřejmě zčásti zkresluje vypovídací hodnotu o ruských ekonomických ztrátách. Mimochodem, před invazí byl Rusku předpovídaný ekonomický růst 3 %.

Pokles příjmů, nárůst výdajů

Na začátku, kdy se zaváděly první sankční balíčky, mnozí tvrdili i s odvoláním na zvyšování cen energií, že sankcemi se Evropa sama střelila do nohy a Rusko může být vysmáté. Situace se však začíná postupně měnit.

Jak válka vstoupila do druhého rokem, západní sankce mají mnohem silnější účinek. Rusku rostou důsledkem války výdaje a příjmy ruské vlády se tenčí především kvůli výpadkům příjmů z ropy a plynu.

Už v létě měl objem vývoz plynu do Evropy výrazně sestupnou tendenci. Od srpna, kdy kulminovaly světové ceny plynu, začaly ceny této klíčové komodity taktéž postupně klesat. Pozdější zavedení těch nejúčinnějších sankcí dlouho drželo ruské výnosy z energie nahoře a pomohla vládě v roce 2022 uvolnit obrovský fiskální stimul, který podle MMF dosahoval výše přibližně 4 % HDP.

Sankce EU týkající se ruské námořní ropy a cenový strop na dovoz začaly platit teprve v prosinci. V únoru navíc vstoupily v platnost i sankce na ropné produkty, jako je nafta. A Kremlu tím přibyly veliké problémy.

Rusko bylo nucené se přeorientovat na asijské trhy, jenomže tento přechod neproběhl hladce a nedokázal plně vykompenzovat ztráty odbytišť. Jednak kvůli mnohem delšímu a komplikovanějšímu transportu ropy ve srovnání s Evropou a dále i kvůli tomu, že asijské velmoci jako Indie nebo Čína jsou nyní schopné vystupovat mnohem sebevědoměji než dříve a chtějí odebírat ropu za co nejnižší ceny. Rusko má nyní horší pozici na světovém trhu s ropou, protože se mu zúžil výběr potenciálních zemí, kam může ropu vyvážet.

Když to tedy shrneme, Moskva nyní musí prodávat svou ropu se slevou. V důsledku toho vládní příjmy za ropu a plyn klesly v prvních dvou měsících letošního roku téměř o polovinu ve srovnání s loňským rokem. Příjmy z ropy a plynu se za leden a únor ve srovnání se stejným obdobím loňského roku konkrétně poklesly o 46,4 % na 947 miliardy rublů.  

Důsledkem toho začal mít rozpočet Ruska vážné problémy. Ostatně právě v prosinci, kdy začaly platit sankce na dovoz ruské ropy, se rozpočet poprvé octl v deficitu. Ten konkrétně činil 3,347 bilionů rublů. Za letošní leden a únor skončil ruský rozpočet se schodkem ve výši 2,58 bilionu rublů (756,7 miliardy Kč). Loni ve stejném období byl naopak více než 538 miliard rublů v plusu.

Příjmy do rozpočtu klesly o 24,8 % a naopak výdaje o 51,5 % stouply. Jelikož se deficit ruského státního rozpočtu prohloubil, Moskva byla nucená sáhnout hlouběji do státního fondu národního blahobytu, který slouží právě pro případy krize.

Oslabení rublu, úbytek mladé pracovní síly či obchodní investice

Navíc jak připomíná americký deník Wall Street Journal, rubl od listopadu vůči dolaru klesl o více než 20 %. Nastal také problém s pracovními silami v produktivním věku, protože mladí muži jsou posíláni na frontu. Další ruští občané už dříve uprchli ze země kvůli obavám z odvedení.

Přesná čísla nejsou známá, nicméně odhady mluví o několika stovkách tisíc Rusů, kteří opustili svoji zemi. Toto číslo se nemusí jevit jako příliš veliké pro zemi s více než 140 miliony obyvateli, nicméně se často jedná o vzdělanější lidi působící v klíčových odvětvích, jako je IT.

Válečná nejistota také omezila obchodní investice. Výpadky státních příjmů však naznačují sílící dilema, jak sladit narůstající válečné výdaje s dotacemi a sociálními výdaji, které pomáhaly prezidentu Vladimiru Putinovi udržovat stabilitu a klid v ruské společnosti.

Větší náklonost k Číně?

Poté, co Moskva z velké části ztratila přístup k obrovskému evropskému trhu a další západní investoři se stahují, stále více se spoléhá na Čínu a hrozí, že se v Moskvě naplní dlouhotrvající obavy, že se stane ekonomickým vazalem miliardové velmoci.

„Navzdory odolnosti Ruska v krátkodobém horizontu je dlouhodobý obraz bezútěšný: Moskva bude mnohem více zahleděná do sebe a bude příliš závislá na Číně,“ řekla pro deník Wall Street Journal Maria Šagina, vedoucí pracovnice think-tanku International Institute for Strategic Studies v Londýně.

Naopak Evropa dokázala reagovat pro některé překvapivě velmi rychle a její země přistoupily k nalezení nových zdrojů zemního plynu a ropy. Dovoz LNG v EU je schopný pokrýt 40 % celkové spotřeby. Výpadky se podařilo vykrýt a plynu je stále dost díky dodávkám z Norska či z USA.

Sankce opravdu účinkují

Sankce se vedle zákazu dovozu strategických surovin z Ruska týkají i naopak vývozu některých sofistikovaných technologií do Ruska, které se pochopitelně snaží přizpůsobit zákazům importu ze Západu, pokud to jde. Už roky před současnými sankcemi se Rusko pokoušelo o nahrazení zahraničního zboží výrobky z domácí produkce, ovšem jen s omezeným úspěchem.

Vzrostl význam dovozu technologií nezbytně důležitých pro válku na Ukrajině z jiných zemí. Jedná se např. o polovodiče a mikročipy z Číny. V mnoha dalších sektorech se však díly nahrazují jen velmi obtížně. Např. v leteckém sektoru rostou rizika, kde nedostatek nových letadel a dílů vede k problémům s údržbou.

Automobilový průmysl či IT firmy jsou v problémech

IT a finanční firmy se kvůli západním sankcím potýkají s obrovskými potížemi kvůli zamezení přístupu k západním technologiím, jako je software, systémy pro správu databází a analytické nástroje a vybavení.

„Je to trochu jako vrátit se do sovětských časů, dělat všechno sami," jak to pro deník Wall Street Journal dobře vystihl Vasilij Astrov, ekonom z Vídeňského institutu mezinárodních ekonomických studií s tím, že „bude téměř nemožné řádně nahradit to, co chybí."  

V této souvislosti se mluví o tzv. „reverzní industrializací“, což v praxi znamená spoléhání se na méně sofistikované technologie. Něco takového samozřejmě produktivitě vůbec neprospívá. 

Dopady pociťují i ruští spotřebitelé. Maloobchodní tržby měly podle oficiálních údajů v roce 2022 poklesnout o 6,7 %, což představuje nejhorší výsledek od roku 2015. Jeden z nejhorších výsledků zaznamenala i výroba automobilů.

Ruský prodej automobilů měl do roku 2022 skončit na 660 000 kusech, což představuje 60% meziroční pokles ve srovnání s 1,7 milionu v roce 2021. Celková produkce poklesla, když většina zahraničních výrobců v Rusku zastavila výrobu v reakci na invazi či aby vyhověli sankcím uvaleným na Rusko.

Zbrojní výroba to nezachrání

Naopak obrovský růst výroby nyní zažívají továrny vyrábějící rakety, dělostřelecké granáty a vojenské oblečení, tedy výroba pro válečné účely. Některé továrny pracují dokonce na více směn, aby dokázaly uspokojit poptávku.

I když oficiální statistiky nezahrnují vojenskou výrobu, produkce „hotového kovového zboží“, která zahrnuje zbraně a střelivo, vzrostla v loňském roce o 7 %. Výroba počítačů, elektronických a optických produktů, včetně vojenské produkce vzrostla meziročně o 2 % a v prosinci o 41 % ve srovnání s listopadem. Jenomže problém tkví v tom, že se nejedná o růst, z něhož by měla ruská ekonomika jako celek nějaký prospěch.

Evropu se tedy Rusku do kolen srazit nepodařilo. Naopak ruská ekonomika i státní rozpočet začínají v plné míře pociťovat důsledky sankcí. Jak nedávno připustil i sám Putin, sankce zasáhly východní velmoc velmi citelně.

Ruský prezident konkrétně řekl, že „zavedení nelegitimních omezení vůči ruské ekonomice se na ní ve střednědobém výhledu skutečně může negativně odrazit.“  Fakticky to můžeme chápat i jako přiznání toho, že Rusko má problém. Pokud někdo tvrdí, že sankce Rusku nepůsobí žádné významné potíže, tak prostě lže.

Přeji hezký den a veselou mysl!