Kdy přestanou být dálnice ostudou Česka?

„Řídit stát jako vlak.“ Toto heslo aktuálně v různých vtípcích viděl snad každý. A není divu, univerzální ministr Karel Havlíček totiž musí nyní hasit hned několik požárů najednou.

O neradostné situaci v dopravě slýcháme v posledních týdnech především v souvislosti s železničními neštěstími, kterých bylo skutečně tolik, že „argumentace náhodou“ značně pokulhává. Neměli bychom ale zapomínat na to, že problémů nebyly ušetřeny ani silniční komunikace, zvláště pak dálnice, které se s potížemi potýkají dlouhodobě.

Asi nikoho nepřekvapuje, že dálnice rozhodně nejsou žádnou výkladní skříní Česka. Podle indexu kvality silnic od Raiffeisenbank máme šesté nejhorší dálnice v EU, což nás ročně připravuje o miliardy. Zaostáváme také v hustotě dálniční sítě, kdy se v posledních deseti letech pro zlepšení udělalo pramálo. Podíl na tom mají nepochybně i všichni čtyři ministři za hnutí ANO, kteří se v čele resortu vystřídali od začátku roku 2014.

Česko zaostává i za mnohem chudšími zeměmi

K tomu, aby si každý udělal celkem dobrý obrázek o aktuální situaci, stačí zmínit některé údaje o dálnicích v Evropě, které shromáždil Michal Bláha ze serveru Hlídač státu. V roce 2018 mělo Česko 809 km dálnic. Průměrná hustota dálniční sítě činila celkem 10,26 kilometrů/1000 km2. Jedná se o opravdu nízké číslo ve srovnání s většinou starých zemí, které mívají hustotu dálnic obvykle od 20 km/1000 km2 výše. To vše za předpokladu, že mezi dálnice nepočítáme rychlostní komunikace, kvůli nimž se celková délka dálnic v Česku v roce 2016 díky tzv. novému pojetí dálniční sítě uměle zvýšila o 438 km. Ani po jejich započtení by si v Česko v celkovém srovnání s dalšími zeměmi moc nepolepšilo.

Výrazně zaostáváme i za některými novými státy EU. Za zmínku stojí především Chorvatsko s 23,17 km/1000 km2 a samozřejmě také Slovinsko s téměř čtyřnásobnou hustotu dálnic, než má Česko, konkrétně 38,80 km/1000 km2. Dokonce i některé chudší země mimo EU, jako jsou Srbsko (12,43 km/1000 km2) a Severní Makedonie (11,16 km/1000 km2) na tom byly ve srovnání s Českem podle údajů z roku 2018 o něco lépe.

A právě proto, že Česko hustotou své dálniční sítě opravdu nevyniká a má co zlepšovat, byl počet kilometrů nově postavených dálnic od roku 2010 do roku 2018 opravdu tristní. Za osm let od roku 2010 se postavilo celkem 75 km dálnic, takže se dálniční síť rozšířila pouze o desetinu. Tempo výstavby je tedy velmi pomalé, přičemž smutný rekord drží rok 2014, kdy se dokonce nepostavil ani metr nových dálnic!  

Pro srovnání: Maďarsko postavilo v letech 2010-18 celkem 505 km dálnic a rozšířilo svoji síť o třetinu. Polsko zvládlo za osm lete od roku 2010 postavit 780 km dálnic a svoji dálniční síť rozšířilo o 91 %, čímž ji skoro zdvojnásobilo. Slovensko je na tom Česku nejpodobněji. Ve stejné době postavilo něco přes 66 km dálnic a jejich celková délka tak vzrostla o 16 %. Shrnuto, v rámci Visegrádské čtyřky ztrácíme na vedoucí Maďarsko a jsme na tom v mnoha ohledech spolu se Slovenskem nejhůře ze zmíněných středoevropských států.

Pro zajímavost uvádím ještě další údaj. I chudé Bulharsko zvládlo stavbu nových dálnic lépe než Česko.  Od roku 2010 dokázalo během osmi let rozšířit sít dálnic o 320 km, což představovalo zvýšení celkové délky dálniční sítě o 73 %! K žádnému velkému posunu nedošlo v Česku ani loni, kdy se podařilo zprovoznit celkem 34 km nových dálnic a letos se plánuje 21 kilometrů. Zlepšení je zatím v nedohlednu.

Podivné hospodaření ministrů dopravy

Problém ale zdaleka není jen s vlekoucí se stavbou nových dálnic, ale i s údržbou těch stávajících. Naprosto nevyhovující je stav dálnice D1 nechvalně známé jako tankodrom, u které není divu, že se  stala se námětem mnoha vtipů a bohužel také místem řady vážných nehod.

Od roku 2012 prochází nejstarší česká dálnice postupnou opravou. A ani v tomto případě však neprobíhá vše tak, jak by mělo. Podle plánů ŘSD měly současné provedené práce na D1 vyjít na 18,3 miliard Kč. Už teď ale byly podle registru smluv výdaje na dosud provedené práce přes 19,6 mld. Kč (navíc bez DPH). Oprava se tedy výrazně prodražila. A to ještě není rekonstrukce dálnice D1 vůbec hotová. Úpravy zbývajících úseků mají být dokončeny během letošního a následujícího roku.

Když už jsme se dostali k otázce využívání peněz ze státního rozpočtu, rád bych zde zmínil ještě jeden další případ. Došlo k němu ještě za ministrování jednoho z Havlíčkových předchůdců - Dana Ťoka. Ten v roce 2018 odmítl nabídku motocyklové asociace pomoci s odstraněním billboardů. Sdružení motorkářů nabízelo velmi levně odstranění billboardů, přičemž utržené peníze se měly využít na BESIP kampaň, takže by se v podstatě vrátily zpět na ministerstvo dopravy ve formě reklamy BESIP.  

Důvod? Tehdejšímu ministrovi prý spíše než dělníci chyběla administrativní síla. Podle svých slov potřeboval Ťok právníky, protože potřeboval vyměnit s majiteli billboardů řadu dopisů. Podivné, že? Nakonec vše dopadlo tak, že odstranění nelegálně stojících billboardů kolem dálnic a silnic I. třídy vyšlo podle registru smluv ŘSD daňové poplatníky na více než 82 milionů Kč bez DPH. Zásluhou pana exministra Ťoka se tak promrhaly peníze, které šlo využít mnohem efektivněji.

Současný stav českých dálnic je tedy opravdu neutěšený. Délka nově postavených dálnic je zanedbatelná a nejen při úpravě těch stávajících se lidé stojící v čele resortu dopravy chovají, jako by postrádali jakoukoli soudnost.

Opravdu si vláda v čele s ANO myslí, že takto bude líp? Pokud bude současný ministr Karel Havlíček pokračovat v dosavadním trendu, můžeme si být absolutně jistí, že dálnice zůstanou ostudou Česka navždy.

Přeji hezký den a veselou mysl!