Homosexuály máme nechat vraždit

Být gayem v mnoha státech není žádný med. V některých zemích stačí být obviněn z toho, že jste homosexuál a čeká vás v lepším případě výprask nebo budete zavražděn. Ale to některým europoslancům zřejmě nevadí…

Nedávno zveřejnil Petr Mach článek, kde se ohrazuje proti tomu, že ho iDnes a další média označila za líného podle statistik MEPRanking.eu. Namísto toho, aby se obhájil a ukázal svou případnou práci, začal mě napadat a opakovaně šířit nesmysly o mých aktivitách a aktivitách dalších europoslanců. A zde je má reakce.

Lež první

Mach ve svém článku tvrdí: „Hodnocení aktivit europoslanců vychází z žebříčku mepranking.eu, který sponzoruje Evropská unie…“

Hned první odstavec je postavený na lži. Evropská unie opravdu tento projekt nesponzoruje. Jedná se o nezávislou iniciativu, která reagovala na to, že někteří europoslanci nechodili do Evropského parlamentu a nic nedělali a přitom brali plat jako ostatní. Ale možná tím chtěl Petr Mach naznačit, že proto je jeho hodnocení tak špatné, protože on přeci tu EU kritizuje. To však také není pravda.

Hned 12 (ze 45) kolegů Petra Macha ze stejné frakce se podle stejného serveru umístilo do první stovky nejaktivnějších. První tři „zastánci svobodné Evropy“ v současnosti obsazují 4., 5. a 6. místo. A nemyslím si, že by to byli „eurohujeři“ nebo „evropští soudruzi“, jak rád Mach nálepkuje všechny pracovité europoslance. Jsou to pouze poslanci, kteří prostě pracují.

Lež druhá

V dalším odstavci zase tvrdí: „Evropský parlament chrlí řadu „prohlášení“ a mnohonásobně více jich je navrženo, aniž by nakonec získaly podporu většiny. Ta prohlášení jsou většinou nesmyslná a jediný důvod, proč je poslanci předkládají, je, že na nich honí body do žebříčku, podle kterého je média každý rok hodnotí, jak jsou „aktivní“.“

Tak to opět není pravda. Evropský parlament nemá zákonodárnou iniciativu, proto jeden ze způsobů, jak může být některá z problematik diskutována a otevřena v EU, je právě skrze institut Písemného prohlášení, které pak slouží často jako impuls Evropské komisi k návrhu změny, a to nejen legislativy, ale i chování. Písemné prohlášení musí získat nadpoloviční podporu poslanců, což samo o sobě je tak obrovská práce, že když se to někomu povede, tak před ním vždy smeknu.

Na rozdíl od Macha už mi prošla tři prohlášení a jedním z nich je i společné pátrání po pohřešovaných dětech v celé EU nebo boj proti odebírání orgánů vězňům v Číně, což nevnímám jako nesmysly. A i pokud písemné prohlášení nezíská potřebnou většinu, neznamená to ještě vůbec nic. Už samotné otevření a snaha o tom veřejně mluvit, může mít vliv na řešení problematiky. Jako například naše písemné prohlášení bojující proti stáčení stavu kilometrů, které vedlo k otevření celé problematiky v řadě států EU.

Lež třetí

Mach tvrdí, že každý poslanec může měsíčně podat pět otázek na komisi…

Ne, nemůže. Pouze čtyři, což svědčí o tom, že Mach jednací řád nikdy nečetl. A není pravda, že lze limit překročit, nelze – jen v případě urgentních interpelací a ty nejsou vždy schváleny. Tak jako dávání otázek o tom, jak EU prosazuje své zájmy na Měsíci, aby si nahnali body, jak nám zase na jiném místě tvrdí Mach.Taková otázka by byla nejspíše byla odmítnuta a do jeho statistiky by se nezapočítala.

Otázkou na komisi se dá upozornit například na určitý problém nebo chtít jeho projednávání. Osobně příliš nechápu, proč tedy Petr Mach takové bludy píše. Buď po dvou letech prostě nic o práci europoslance neví, nebo lže.

Lež čtvrtá

Další lží je i tvrzení: „Pokud bych si měl i zde „vypůjčit“ europoslance Zdechovského, tak ten se připojil k více než 130 návrhům usnesení, za které získává do žebříčku nemalé množství bodů. V návrzích usnesení se vyjadřuje například k situaci v Myanmaru, Malawi, Bahrajnu, Tádžikistánu, Kambodži, Nigérii, Kongu, Etiopii nebo v Zimbabwe… Evropští poslanci si tak hrají na pány světa a s vážnou tváří kárají světové diktátory za neúctu k LGBT menšinám. K podobným usnesením se nehodlám přidávat. Je tedy logické, že v tomto i předchozím sledovaném „ukazateli“ zaostávám.“

Kdyby Petr Mach o práci europoslance skutečně něco věděl, zjistil by si, že skrze „urgence“ si nehrají europoslanci na pány světa, ale je to nástroj, kterým se Evropský parlament spolupodílí na tvorbě zahraniční politiky Evropské unie. Parlament upozorňuje a kritizuje nedodržování lidských práv v některých zemích nebo se snaží zabránit popravám. Je totiž rozdíl mezi tím, když kritizuje Čínu Miroslav Kalousek s tibetskou vlajkou a pěti procenty voličů za zády, a když totéž udělá Evropský parlament zastupující půl miliardy lidí.

Mach také nevynechal příležitost navést se do LGBT: „…s vážnou tváří kárají světové diktátory za neúctu k LGBT menšinám.“ Možná by si měl Mach někde zjistit, co je s těmito lidmi v některých státech prováděno. Právě je to často reakce na tato „prohlášení“, kdy řada států odstoupí od pokračování vražd nebo mrzačení této skupiny obyvatel. Nebo máme nechat homosexuály podle Macha vraždit? Jinak pokud by mu zmínky o LGBT komunitě tak vadili, může chodit vyjednávat kompromisy za svou skupinu a zmínky nechat vyhodit. To však nedělá...

Mach pak ani nezmiňuje, že jindy jsou zase kritizováni diktátoři za vraždy křesťanů nebo politických vězňů a právě tlak EU jim mnohdy zachrání život. A je opět možné se ptát, zda to Mach neví, nebo záměrně šíří nesmysly.

Petr Mach je nejlepší v šíření mýtů o EU

Asi bych mohl dále rozebírat Machovy nesmysly a lži, ale nemyslím si, že by to chtěl někdo číst. Myslím, že každý se musí usmát tomu, když si čte obhajobu své lenosti postavenou na mýtech a představě, že všichni jsou proti němu. Nejsou. Ostatní europoslanci ho prostě jen neznají a jeho „projevy“ ani neposlouchají, protože ho nikdy neviděla ani pracovat ve výboru.

Závěrem bych rád řekl, že mám ve frakci Petra Macha několik výborných přátel a opravdu si nemyslím, že by to byli „soudruzi“ nebo „eurohujeři“ jen proto, že na rozdíl od Macha chodí do práce, předkládají řadu pozměňovacích návrhů, dělají na legislativě nebo písemných prohlášeních. Ano, i euroskeptici jsou pracovití a respektovaní. Ale Petr Mach nedělá mimo vystupování na plénu a 88% účasti na povinných hlasováních skoro nic, jak sám přiznal při hodnocení své práce.

Statistiky určitě nevypovídají nic o pracovitosti europoslance. Ale mohou dosti napovědět o tom, kdo v Evropském parlamentu jenom žvaní a kdo skutečně něco dělá a skutečně se snaží o nějaké změny. A pokud Petru Machovi vadilo to, že nemá na krku žádnou medaili, rád bych mu jednu udělil – za šíření blbostí a mýtů o EU. Ano, v tom je kolega Petr Mach skutečně nejlepší.

Přeji hezký den a veselou mysl!