Proč obyčejná učitelka porazila české soudy a zavedla střídavou péči?!

Rád bych představil další absurdní příběh, který vypovídá o neefektivním systému porozvodové péče v České republice. Tato smutná příhoda má šťastný konec. Ptáte se proč? 

Učitelka ze základní školy zasáhla do vztahů v rodině, když vyslechla dítě rozvedených rodičů a po zjištění situace „domluvila“ matce. Během 14-ti dnů matka souhlasila se střídavou péčí, která běží už delší dobu bez větších problémů.

Jedna učitelka základní školy potřebovala 14 dnů na to, co soudní aparát ČR nedovedl za 750 dní soudního jednání. Bylo tedy potřeba méně jak 2 % času státních úřadů k tomu, aby matka začala spolupracovat.

Ale pojďme na začátek

Rodiče žijící od sebe 700 m se po rozvodu dohodli na téměř každodenním kontaktu dítěte s oběma rodiči, i když bylo dítě svěřeno papírově do výlučné péče matky. Matka jeden den dávala dítě do školky a otec vyzvedával. Druhý den to bylo opačně. Kromě prodloužených víkendů, kdy se rodiče o dítě střídali, je dítě vidělo každý den. Po půl roce dal otec návrh na oficiální střídavou péči, která reálně fungovala. Očekával jako celá jeho rodina od soudu jen potvrzení stavu.

K dokreslení situace - matka je zaměstnankyní v rodinné firmě a má maturitu. Otec je vysokoškolsky vzdělaný a pracuje na akademické půdě. Působí kromě jiného i jako pedagogický poradce studentů a  je členem dozorčí rady neziskové organizace. Mimo jiné patronem několika vzdělávacích aktivit na středních a základních školách - pracuje se studenty.

Případ s žádostí o střídavou péči dostala k posouzení soudkyně, která již v minulosti několikrát dala najevo své výrazné sympatie převážně matkám. Tato soudkyně určila soudního znalce z oboru psychologie k posouzení stavu. Tento soudní znalec vzal případ i přes to, že znal matku z minulosti. Matka k němu chodila na terapie a na poradenství.

Podjatý soudní znalec

Otec podal námitku ohledně podjatosti  soudního znalce s tím, že soudní znalec nemůže vypracovat objektivní zprávu vzhledem ke svému vztahu k matce dítěte. Dal soudu k dispozici i poměrně závažná tvrzení matky, která mu vyhrožovala, že ví, jak znalecký posudek dopadne a tím on jako otec přijde o dceru.

Soud si k námitce vznesené otcem vyžádal vyjádření od matky i od soudního znalce. Soudní znalec tuto skutečnost potvrdil, avšak vyloučil, že by vedla k jeho podjatosti - dokonce důrazně odmítl, že by jej tato skutečnost činila podjatým. Soudkyně pak zamítla námitku podjatosti a do spisu uvedla přímo: “Ani soud neshledává důvod k tomu, že by v dané věci byl znalec podjatý.“

Zde se musím ohradit proti těmto praktikám. Dle sdělení nezávislých odborníků je chování soudního znalce neetické. Otec si nechal udělat několik posudků na toto chování soudního znalce a kromě jiného zaznělo: „V tomto konkrétním případě měl být ustanoven nový soudní znalec, který by byl neměl s případem nic společného a jehož posudek by tak mohl skýtat záruku objektivity. Stávající znalec se měl sám z něj vyloučit.“ Toto chování soudního znalce hrubě porušilo etické chování, tudíž by měl znalec přijít o svou licenci.

Velmi zarážející je i přístup soudkyně, která toto chování podpořila. Tím i ona porušila právní pravidla pro určení soudního znalce. Soudně znalecký posudek obsahoval manipulativní a zcela zkreslené informace, k čemuž se vyjádřila i přítelkyně otce. Ta napsala soudu své vyjádření k podjatosti soudního znalce, který manipuloval i s jejím vyjádřením. I když byl znalecký posudek zcela zkreslený proti otci, přes to znalec nevyloučil střídavou péči.

I přes doporučení OSPOD střídavá péče zamítnuta

I přes doporučení zaměstnance OSPOD na střídavou péči, okresní soud střídavou péči zamítl. Soudkyně střídavou péči zamítla, i přes jasné přání dítěte, že chce být s tatínkem a i s maminkou. Jeden z důvodů soudkyně na zamítnutí střídavé péče byl: důslednost otce. K tomu se Karlova univerzita vyjádřila tak, že důslednost je výborná vlastnost pro výchovu dítěte.

Soud pokračoval. Dokonce i krajský soud věc s podjatým soudním znalcem zcela přehlédl a i přes opakované stížnosti otce se spokojil s neobjektivním posudkem v zájmu dítěte. Otec dodal další dva soudní znalecké posudky znalců, které byly v rozporu s vypracovaným soudně znaleckým posudkem - původním a zmanipulovaným.

Tyto posudky označovaly otce jako výborného otce s vyrovnanou osobností, který může zcela jasně zabezpečit výchovu dítěte. V této chvíli měl soud jeden manipulativní posudek, který nevylučoval střídavou péči a k tomu další dva posudky, které jasně mluvily o  střídavé péči, která již probíhala několik měsíců.

Otec dodal i posudek od psychologů z Karlovy univerzity na rozsudek soudkyně okresního soudu. Např. se v něm píše: „…rozhodnutí okresního soudu (zamítnutí střídavé péče) nemá oporu ve faktech, ale naplňuje letitou tradici, konvenci, lze v něm spatřovat tradiční solidaritu s ženou matkou.“

Následně byla ustanovena nová zaměstnankyně OSPODu která u  krajského soudu navrhovala taktéž střídavou péči jako její předchůdce. Krajský soud měl tedy k dispozici náhled tří soudních znalců, dvou zaměstnanců OSPODu a jedno vyjádření Karlovy univerzity. Výsledek rozhodnutí byl pro všechny velmi zarážející, protože krajský soud zamítnutí střídavé péče potvrdil. A v rozporu s okresním soudem označil důslednost za výbornou vlastnost otce. Ale nyní už byla důvodem ctižádost a preciznost otce.

Celá absurdita pokračovala u Ústavního soudu, kde byla ze stolu smetena ústavní stížnost. I Ústavní soud přehlédl mnoho nedostatků v rozhodování soudů nižších instancí. A zcela přehlížel vyjádření zaměstnanců OSPODu, soudních znalců a vyjádření psychologů z Karlovy univerzity.

Český soudní Kocourkov dále pokračoval

A jak to bylo dál? Matka se rozhodla podat razantní zúžení kontaktu dítěte s otcem jednou za 14 dní. Rozhodovala soudkyně, která zavrhla střídavou péči. A zde nalezneme další šokující rozhodnutí. Soudkyně stanovila široký kontakt otce a to v 7 dnech ze čtrnácti. O letních prázdninách má otec právo mít dítě 4 týdny (téměř polovina). Pravděpodobně paní soudkyně nezná, co znamená střídavá péče. Soudkyně v tuto chvíli do rozsudku napsala: „Soud neshledal důvody k omezení styku otce s dítětem, neboť nezletilá je u otce spokojená, výchovné prostředí u otce je bez závad a ani matka k péči otce o dítě neměla žádné výhrady.“

Tady si můžeme všimnout další zarážející skutečnosti. Dva měsíce po rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí střídavé péče je podruhé změněna opatrovnice a dává návrh na redukci kontaktu téměř se shodující s matky návrhem. Při tom v předchozím řízení opatrovníci dávali návrh na střídavou péči. Matka dala odvolání ke kraji a celý Kocourkov pokračoval. V odvolání zazněla její velmi dlouhá pracovní doba, kdy se nemohla starat o dítě. Přes to vše krajský soud rozhodl zredukovat kontakt proti otci na 6 dnů ve čtrnácti dnech. Uběhlo 750 dní.

Případ nakonec rozhodla učitelka

Dítě začalo chodit do školy a pozvolna si začalo říkat o to, že chce být více s otcem (bylo zvyklé ho vidět 22 dní v 28 dnech). Začaly u něho kožní problémy. Na začátku druhé třídy se začaly projevovat bolesti břicha a hlavy. Toho si všimla třídní učitelka a pozvala si oba rodiče. Po týdnu doporučila matce střídavou péči na žádost dítěte. K tomu zdůraznila, že pokud matka nebude souhlasit s přáním dítěte, bude u soudního jednání prosazovat výlučnou péči otce.

Matka byla s dítětem ještě na psychologickém vyšetření. Otec se setkal s doktorem a ten stejně jako paní učitelka navrhoval střídavou péči dítěte. Matka po týdnu volala otci, že souhlasí se střídavou péči se zkouškou na dva měsíce. Střídavá péče funguje do teď. Dítě už nemá žádné kožní problémy, nebolí ho hlava, ani břicho. Spolupráce mezi rodiči začala perfektně fungovat, neboť matce někdo naznačil, že pokud se nezačne chovat v zájmu dítěte, mohl by mít dítě ve výchově otec.

Paní učitelka zvládla dohodu rodičů za 14 dní. Paní učitelce tleskám a ptám se: „Proč takto nefunguje porozvodový systém ČR?“ Ulevilo by se nám všem. Drtivá většina sporů by se dala vyřešit dohodou a soudy by se mohly věnovat složitým sporům.

Dva normální lidé, které systém dovedl k boji o dítě. Při tom stačilo hodně málo - zdravý rozum a respektování dětského přání být s oběma rodiči. Ušetřily by se nervy, čas a peníze. Náklady na soudní spor z otcovy strany činil 170 tisíc. Nebylo by lepší dát tyto prostředky na cestu kolem světa? Ušetřil by i stát.

Prostudování spisu o 450 stran musel stát poměrně hodně peněz, pokud vezmeme v potaz platy soudců. Odhadem stál celý nesmyslný spor celkem více než milión korun. Jenom za otce, pokud se započítají újmy za čas věnovaný soudům, za náklady na pohonné hmoty a energii spotřebovanou v domácnosti.

Pokud vezmeme i druhou stranu a náklady matky, státní výlohy na činnost OSPOD a soudů, kolik miliard to celé stojí daňového poplatníka? Kolik je podobných případů v ČR? Nestojí za úvahu změnit výlohy státu a to na řízenou mediaci, jak to udělala v tomto případu paní učitelka? Výsledky by byly okamžité.

Přeji hezký den a veselou mysl